Kreed

Klady: 

- Délka hry 
- Slušná hratelnost 
- Dobrá hudba 
- České titulky 

Zápory: 

- Bugy a zasekávání se o předměty 
- Fádní český dabing 
- Rozporuplná inteligence nepřátel 

Dnes se podívám na zoubek akční FPS střílečce, která se podívala na naše počítače koncem roku 2003. Hru vyrobilo studio Burut Creative Team Distributor a o vydání se postaral US Action. Myslím si, že by hra neměla zapadnout v zapomnění, protože vůbec není špatná. A jako bonus přináší kompletní českou lokalizaci včetně dabingu. 

Hra se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti na sklonku 30. století a to roku 2944. Ve vesmíru byla objevena anomálie, která byla později nazvána Kreed aka Rudý Sektor. Jelikož se toto místo považuje za velmi nebezpečné, je zakázáno pohybovat se v jeho blízkosti. Důvod může být například ten, že žádná z lodí, která se vydala toto místo prozkoumat, se už nikdy nevrátila. No ale zákony jsou přece od toho, aby se porušovali, no ne? Někdo, kdo to zkusí, se přece vždycky najde. Jedním z těchto lidí je kupříkladu velmi mocný obchodník Jibrille Ben-Mashiah. Ten při jedné ze svých cest dostane svou loď nazvanou Aspero, do bezprostřední blízkosti Rudého Sektoru. V lodi se porouchá hlavní počítač a zároveň je napadena mimozemskou rasou, to tedy popisuje poslední zpráva, která byla vyslána z můstku. Zpráva se dostane až ke členům vesmírné legie, kteří neváhají ani minutu a na místo vysílají záchranný tým. A není to ledajaký tým, protože současí něho, je i hlavní hrdina hry. Jeho jméno je Daniel Grock a že je to opravdu drsňák, se sami přesvědčíte ve zhruba 8-10 hodin dlouhé kampani. 

Zejména na začátku má hra velmi hutnou atmosféru, to se jí musí nechat, avšak nevydrží to dlouho. Prostory, ve kterých jsem se při hraní pohyboval, místy připomínají například Dead Space či Vetřelce, což není na škodu. Hraní a příběh (který je vyprávěn pomocí in-game animací), se dá okořenit například prohledáváním okolí. Lze totiž nalézt velké množství záznamů, či osobních deníků. A musím uznat, že na poměry FPS, jsem se při jejich čtení výtečně bavil. Je třeba ale dávat pozor, protože na cestě je možné potkat mnoho počítačů, které jsou si podobné jako vejce vejci, avšak jeden má na monitoru třeba písmo místo obrázku a to indikuje, že se v něm skrývá zpráva. Loadingy ve hře fungují podobným stylem, jako třeba v Half-Life. S tím, že občas vás to vyhodí někde úplně jinde, někdy pokračujete o kus dál od místa, kde jste ukončily předchozí misi. Za dobu hraní se setkáte s poměrně velkým množstvím nepřátel. Jejich umělá inteligence je však rozporuplná. Jednou vojáci běhají sem a tam, že je skoro není možné trefit, házejí granáty a všemožně vás obíhají a jindy zase nabíhají přímo pod mušku. Hra ovšem nabízí pět stupňů obtížnosti, takže je jen na vás jak složitou si hru uděláte. Já zvolil možnost střední, medium a musím říct, že jsem měl místy ve hře opravdu co dělat. Pokud se chystáte hrát na těžší obtížnost, rozhodně se připravte na časté ukládání, ale ještě častější nahrávání pozicí. Zdraví si doplňujete nitrožilně pomocí přístroje, do nějž se vloží regenerační ampule. Pár si jich vpálíte a bude zase dobře. Co mě však při procházením hrou štvalo, bylo poměrně časté zasekávání se za překážky. Ať už to jsou schody, podlaha, nebo třeba krabice. Někdy se z tohoto sevření nelze ani dostat a je třeba loadovat. Další z věcí, co mi celkem vadila je ta, že zde necáká skoro žádná krev. To je na škodu hlavně ve chvíli, kdy si nejste jistí, zda jste cíl na delší vzdálenost zasáhly. Nicméně časem se naučíte, že jeden nepřítel potřebuje tři rány z brokovnice a další zase pár střel z raketometu, takže to ve výsledku zase tolik nevadí. Prostředí mi občas přišlo dosti šedé a stereotypní, hodně se také opakovalo. Nebo ne zrovna opakovalo, to asi ne, ale dané úrovně jsou si velmi podobné. Abych nezapomněl, hra běží na enginu X-Tend. 

Zbraňoví arzenál se skládá z bojového nože, poloautomatické brokovnice Martell, pušky Harigast (což je samopal, se kterým se při zazoomování dá odstřelovat), plamenometu Inferno, trojhlavňové brokovnice zvané uklidňovák, šesti hlavňového kulometu Kerber, energetické pulzní pušky Delfín, energetického koncentrátoru VARD a devastátoru GRENDEL. Ze sekundární výbavy zde máme například granát útočný, či typ zabiják, který obsahuje energetickou destruktivní nálož. Určitě musím zmínit, že si při výrobě zbraní braly vývojáři inspiraci například u her jako DOOM (BFG se velmi podobá zde uvedenému energetickému koncentrátoru), Duke Nukem (kanón devastátor se notně podobá dvouhlavňovému raketometu z Duka), Quake (energetická pulzní puška Delfín je téměř kopií plazmové odstřelovačky z Quake III Arena). Zbraní je tedy dostatek a dá se s nimi velmi pěkně vyřádit, což není na škodu, protože některé hry sice nabízí obrovský zbraňový arzenál, ale hráče může zaujmout jen pramalá část. Zde tomu tak není. 

K hudební stránce hry je potřeba napsat, že obsahuje skutečně skvělou muziku, která občas silně připomíná třeba první Command and Conquer. Je zde několik výtečných songů, problém je spíše v tom, že jich je málo a stále se vám přehrávají dokola, což časem unaví. Ostatní zvuky se dají považovat za zdraví průměr. Nic extra, ani nic hodně špatného. Co se ovšem nepovedlo, je dabing, alespoň tedy ten náš. Působí místy opravdu směšně, je neprofesionální a ke hře se vůbec nehodí. 

Verdikt je tedy jasný. Pokud máte rádi historii her a neradi míjíte některá neprávem zapomenutá dílka, jako třeba já a navíc holdujete FPS žánru, neváhejte už ani minutu. Hra dokáže velmi slušně zabavit. Příběh je sice poměrně hloupý, ale různé záznamy se opravdu pěkně čtou a přináší hře kus atmosféry navíc. Oproti dnešním hrám sice nepřináší nic nového, kromě toho, že je místy pekelně těžká, ale za zahrání rozhodně stojí. Pakliže vás staré hry příliš netáhnou a přečetli jste recenzi až sem, máte alespoň obrázek o tom, co se ve hře děje. Jedná se o lehce nadprůměrný titul, který je v dnešní době velmi těžké sehnat. Já naštěstí vlastním starou dobrou originálku, tak jsem tento problém řešit nemusel. Pokud by jste si ale rádi zahráli, věřím, že si už nějákou tu cestu najdete.