Call of Duty 2

Máme zimu a začátek nového roku. Právě teď přichází plodná dobra pro herní pecky a nejočekávnější hry minulého roku. Jedním z nich bylo samozřejmě i nové pokračování 3D First Person Akce Call of Duty. První díl série vyšel již na konci roku 2003 a pár let již uběhlo. Co nám CoD vůbec nabídlo? No, především tedy suprovou atmosféru a dokonalý spád celé hry. Trochu nás zamrzila délka hry, ale napravil do multiplayer, který dokáže hráče podržet pěkně dlouho, a samozřejmě také datadisk s podtitulem United Offensive. Zpět k pecce, kterou se chystám recenzovati. Asi jste již pochopili, jedná se o Call of Duty 2, opět vyrobenou společností Infinity Ward a opět distribuovanou EA Games.

Intro a první obrázky vás zavádí do atmosféry, kterou můžete očekávat. Bude to krev, slzy a pot. Nejrychlejší způsob konce války je, prohrát ji. Jenže to v CoD2 neplatí, a vy jakožto hráč budete muset k úspěchu spojeneckých vojsk přispěti poměrně velkým a značným dílem. Hlavní menu samozřejmě neoplývá možnosti, a taky k čemu že ano, chceme hrát, jdeme na to! Celá hra je přesycena všemožnými záběry ze skutečné války, které samozřejmě dojmu celkovému skvěle prospívají. Každý zápisek do deníku příslušného řadového vojáka či desátníka, který si můžete přečíst při loadovací obrazovce, určitě potěší.

Kampaň je rozdělena do třech hlavních částí, která se skládá z dalších několika levelů, které dohromady dávají něco kolem 30 zcela odlišných misí. Samozřej ě se opět bude jednat o ty nejvýznamější momentky z 2. svěotvé války. První, kampaň se odehrává ve stále rozbombardovaném Rusku. Abych byl přesnější, ve Stalingradu. Vžíváte se do role mladičkého vojína Vasilia I. Koslova a snažíte se odvrátit velikánskou a nekončící invazi německých vojsk. Stalingrad, jak jsem již řekl, je na padrť, všude hořící domy a budovy, roztříštěná okna, a všude mráz a zima a nesmí chybět všudypřítomné transparenty a propagující materiály, rudá plocha se srpem překříženým s kladivem. Vlastně v jedné misi dokonce jednu budovu, která sloužila jako úkryt německých jednotek před ruskými, odpálíte a srovnáte se zemí. Nadherný to pocit, když víte, že tam padlo několik desítek Němců. Ke konci vám vaši spolubojovníci dají do ruky sniperku a střílej. (mimochodem, pokud jste viděli film „Nepřítel před branami“, tak jména i samotná kampaň vám bude známá, především sniperská mise) Zde odvracujete několik posledních invazí, když se nakonec německé jednotky stáhnou a zbaběle utíkají, a vy se zběsile snažíte nasypat do posledních, co zbyli v bitevním poli, co nejvíce olova. Po příšerně krátké ruské kampani musí následovat britská. V té se vžijete do role seržanta Johna Davise. S vaší skupinou se dostáváte do země plné písku, totiž do suché Afriky. Začínáte v Egyptě, postupem času se dostáváte do Libye, kde vedete válku s tanky a nakonec do Tunisu, kde se váš boj soustředí především v úzkých uličkách a všudypřítomném prachu a písku. Samozřejmě, že bojujete proti německé armádě Afrika Korps, kterou do Německa poslal samotný velký vůdce Adolf Hitler. S britským vojskem se poté dostáváte do města Caen, kde opět neutralizujete německé jednotky během probíhající operace Day-D. Ano, je to tak. Někde v prostředku americké kampaně se vracíte k Britům. Poslední, a pro mne nejzajímavější, kampaní je za Američany. Vžíváte se do role desátníka Billa Taylora, se kterým prožijete jak vylodění Omaha Beach na březích Francie, tak budete i svědky, a vlastně i aktéry, invazí v Německu. Celá hra končí 24.března 1945 překročením řeky Rýn ve Wallendaru v Německu. Na konci Call of Duty 2 je jakási odlehčující okolnost, respektive vsuvka. Jedná se o vaše povýšení . Poté následuje seznam všech lidí podílejících se na hře a několik speciálních poděkování.

Úkoly a druhy misí se vcelku obměnují, a většinou nenarazíte na stejné typy. Jednou musíte na tank připevnit trhavinu, podruhé zase ukradnout cenné dokumenty nebo naopak vystřílet a neutralizovat část nebo celou budovu. Velmi příjemným překvapením je naváděcí systém, kde jste určovali pozice německých vojsk a poté, podle vašich příkazů, kanóny střílely na danné místo. Nechybí ani mise na čas, kde každá vteřina dobrá. Čekáte na příjezd spojeneckých vojsk nebo posil, zatímco kosíte stovky Němců obsluhujících minomety odstřelovací puškou na dálku několik set metrů. Krása. Co je ale na CoD2 tak dobrého? Je to jednozačně atmosféra. Skvělé skripty v podobě vybuchujících domů nebo například: Egypt se sanžíte zajistit německou základnu, voják přichází ke dvěřím, začne do nich kopat a vzápětí schytá několik desítek ran do celého těla od kulometu dosti silného na to, aby prostřelil i samotné dveře. Navíc všudypřítomná střelba pušek a pokřikujících vojáků, no prostě nádhera. O celkový dojem se rozhodně stará i zvuk, ale to později. Není lepší pohled na stovky mrtvých fašistů pod ráží vašeho těžkého kulometu umístěného na střeše té nejvyšší budovy, kam ani ten nejlepší sniper nedostřelí. Odrážející se kulky, prach, řev, padání zásobníků…no nádhera…atmosféra činí CoD2 jednou z nejlépe zpracovaných her, ale o tom později…A vůbec prach, nádhera, slyšíte zařezávání kulek do zdi nebo do země následované obrovským oblakem prachu…beautiful…

Abychom mohli do nekončících zástupů německých vojsk sypat tuny olova, budeme k tomu potřebovat aspoň nějaký ten arsenál. Jedná se o vskutku pestrou a zajímavou nabídku. Nechybí kulomety, pušky a pistole. Komplet uzavírají kouřové a ruční granáty. Tedy ze samopalů prostě nelze opomenout americký Thompson, ani německé MP40 a samozřejmě se nesmí zapomenout na silný, za to ale řádně těžky kulomet Bar. Z ruských zbraní pak stojí za zmínku nejspíše odstřelovací puška. Bazooka není povinným vybavením, ale potěšení z výbuchu ve středu skupinky skopčáků, prostě potěší. Z pušek za zmínku stoji americká Carbine se zásobníkem na 8 nábojů, který efektně po vystřílení všech, vyletí. Z pistolí pak německá bouchačka, bohužel si nevzpomenu na jméno. Všechny zbraně můžete sbírat, a proto již tentokrát nejste absolutně omezeni počtem munice. Prostě dojde náplň, vezmu MP40 a střílím dál. Každá ze zbraní má sekundární mód, což znamená koukání přes mušku zbraně, což zaručuje přesnou dávku na delší vzdálenosti. Ruční granáty, a vůbec granáty jsou kapitolou samotnou, jelikož jejich využití v CoD2 je maximální a nejkomplexnější ze všech. Granáty totiž hrají jednu z nejdůležitějších rolí, při rychlých útocích přes bitevní pole a křižování kulometních krytů a zákopů. Jelikož kouřová clona !dokonale! kryje prostor a není přes ni na krok nic vidět, můžete se bez problému dostat na požadované místo. Ovšem nepotkáte-li někde ve zmatku vojáka, který do vás zběsile začne bušit pažbou. Navíc se stane, že vy občas zastřelíte spolubojovníka nebo on postřelí vás. Toto platí samozřejmě i u protivníků. Boje na blízko jsou dokonalé a doznaly velkých změn. Nestřílí se zbytečně, ale hezky na férovku pažbou po hlavě. Zapomněl jsem trochu na ruční granáty. Máme zde dva typy. Německé a samozřejmě americké. Rozdíly nehledejte, každý z nich má stejnou účinnost. Navíc kouřová clona v kombinaci s ručním granátem nemá konkurenci. Co se týká vašeho zdraví, je vyřešeno originálním a neotřelým způsobem, avšak trochu netradičně a pro tento typ hry nevhodně zvolená kombinace. Prostě, schytáte několik rychlých ran po sobě, vaše obrazovka zčervená, zobrazí se nápis „take cover“ (kryj se), stačí chvilku zůstat za nezápalným barelem a klídek v pohodě dál. Trochu divné. Trapně arkádovité. K typu hry nevyhovující.

Co mě na CoD2 hodně zarazilo, byla skoro nulová interakce s prostředím a okolím, i když při válce se hlavně využívalo terénu a postavení budov. Zde je vrcholem interakce a vyhrání si s prostředím vybuchnutí barelu, maximálně rozbití krabice. Jinak jsou všechny objekty statické a nic s tím nezmůžete. S kulometními hnízdy a různými protiletadlovými kanóny je to už o něco lepší. Většinou ho lze použít, avšak za nějakým pádným účelem. Tedy protiletadlový kanón určitě využijete na sestřelování letadel při náletech v Tunisu. Kulometní hnízda si najdou praktické využití všude ve svém úhlovém rozsahu. Tank budete ovládat jen v jedné misi, a to v Lybii. Zde povedete celý konvoj. Trochu divné mi však přišlo jeho chování. Do jakéhokoliv kopce vyjedete se 70 tunovým kolosem v pohodě. Horní věž s kanónem se otáčí příliš rychle a vaše každá střela si většinou najde správný cíl. Párkrát se „projedete“ i na korbě nákladního vozu, kde na vás čeká kanón nebo příslušný kulomet. Dalším, tedy pro mě, velkým mínusem je skoro žádná přítomnost krve, i když v 2. světové válce jí byly prolity miliony litrů. Po zásahu vojáka do hlavy sice helma odlítne a náboj zacinká, ale prostřelená helma a hektolitry krve, to v CoD2 nikdy nezažijete. Jedinou simulaci krve má znázorňovat low res oblak po střelení vojáka do jeho těla…poněkud…ehm..nic moc…

Obtížnost a umělá inteligence. Začněme obtížností, jelikož od té se poté odvíjí AI. Tedy, na první obtížnost nemá smysl hrát, prostě a jednoduše je to nuda. Ostatní obtížnosti jsou vyvážené a jde už jen o to, vybrat si správnou podle vašich FPS zkušeností. Jinak v CoD2 nenaleznte moc momentů, kde byste se zasekli, maximálně můžete udělat pár chyb, které po rychlé loadingu ihned napravíte a nic vám již nebrání v pokračování. Umělá inteligence doznala obrovských změn, jelikož v CoD se ani o nějaké pořádné AI mluvit nedá. Bylo to hlavně o skriptech. Jenže tentokrát, to má šmrnc. Vaši spolubojovnící se krejí, krycí palba jím není cizí a házení granátů do prostoru tak, aby měli smysl není problém, avšak nemáte-li proti sobě ještě chytřejšího protivníka, který vám granát za několik vteřin vybuchující hodí zpět pod nohy. Naopak, někdy se to holt nepovede a granát mu bouchne v ruce, naopak občas se povede, že granát vybuchne ve vzduchu a zraní tak širší okolí. Samozřejmě, že k Ai patří i ty dobré stránky, jemiž jsou krytí se, krycí palba protivníků, občasná zmatenost, ale i dávání pokynů a nahlašování pozic pro lepší orientaci. Hratelnost je dost jakože rozporuplná. Ze začátku vás to nesmírně chytne a nepustí. V průběhu hry zábava ubývá a hratelnost se odkloňuje někad do tamtam. Ke konci hry vás to opět chytí no a pak…konec…Délka hry je tedy normální a vyhovovala mi.

Technické zpracování. Kámen úrazu nebo revoluce nenapodobitelná? Ani jedno. Grafika se pohybuje někde mezi těmito jmenovanými výrazy. Grafika vcelku působí skvěle a high res textury mají něco do sebe, co spusta her nemá. Navíc suprová optimalizace dělá z Call of Duty 2 jednu z nejlépe, po technické stránce, zpracovaných her poslední doby. Co se však týká zmiňované interaktivity a možnost využívat prostředí, dostává CoD2 hodnocení, v tomto ohledu, 1/10. Omezuje se totiž na výbuch barelu a rozbití krabice, jak jsem již řekl. Jinak skvěle vypadající animace, krásné skripty navozující výbornou válečnou atmosféru a v neposlední řadě i dokonalé zvuky nelzou odečíst z celkového hodnocení. Výraznou část grafického zpracování tvoří i dokonalé zpracování kouře a kouřových efektů plus nejreálněji vypadající výbuchy století. Smoke valící se a poté se propadající, jako ve skutečnosti, je prostě krása, nádhera, moc beautiful, neznám slov k vyjádření této krásy…Hudba v CoD2 nehraje nijak výraznou hudbu, jelikož ji také uslyšíte pouze po vyhrané misi a to jen v pozadí. Aj vcelku ujde

Nakonec by se nejspíše slušilo zhodnotit multiplayer. Jelikož ale hry po netu moc nehraji(maximálně Dofus), nechám to radši pro jiné, ať oni posoudí jejich pocity, ale já budu soudit jen singleplayer, a již teď mohu s klidem říci, CoD2 se povedlo. Hurá, to bylo strachu. Jenže válka v sobě vždy nese strach a atmosféru v jiné hře nikdy lépe nezobrazené a zachycené než právě v Call of Duty 2. Hlavním plusem je tedy dokonalá atmosféra, technické zpracování(zvuky, grafika) a umělá inteligence. Trochu zaráží absence fyziky a stereotypní zpracování, právě kvůli absenci reálného fyzikální modelu. Jinak ale Call of Duty 2 splnilo mé očekávání na 120%. Tedy daleko víc jak jsem čekal, a tudíž mi nezbývá nic jiného než mu udělit…