Assassin's Creed

Pár zbytečných řádků úvodem

Představte si, že jako tradičně vybíráte svoji schránku. Nemyslím teď emailovou, ale tu klasickou;) Mezi změtí všemožných výher za 5 milionů vás zaujme i letáček vašeho oblíbeného knihkupectví. Nedočkavě nahlížíte do propagačního materiálu a najednou uzříte parádní knížku. Přesně takovou, o které si řeknete: Tu musím mít. Má vynikající obal (už ji vidíte vystavenou ve vaší knihovničce), parádní ilustrace a příběh je popsán tak, až vás napadne, že si pro tu knížku půjdete okamžitě. Jakmile přijdete do knihkupectví a prodavačka vám ukáže to, oč jste žádali, tak trošku vám spadne čelist. Ilustrace a obal jsou ještě hezčí, než bylo znázorněno na letáku, který vás tak zaujal. Letmo nahlédnete dovnitř a už si to mašírujete k pokladně. Ale již klasik pravil, že není všechno zlato, co se třpytí. Po příchodu domů se začtete. Prvních 50 stránek vám připadá skvělých, ale pak to začne mírně upadat. Máte pocit, že hrdina řeší stále stejné záležitosti.

Na počátku byla Jade Raymond

Tímto trochu delším úvodem se dá zběžně popsat Assassins Creed (dále jenom AC). Akorát si místo knihy představte hru. Hru, o které se toho hodně namluvilo. Sličná producentka Jade Raymond o hře navykládala možné i nemožné. Očekávání hráčů bylo obrovské, neboť za tím vším přece stojí Ubisoft a ten již několikrát dokázal, že umí udělat parádní hry. Jako příklad uveďme sérii Prince of Persia a Splinter Cell. Zvolil jsem je záměrně, protože právě perský princ a Sam Fisher mají mít další pokračování. Takže se s trochou nadsázky dá AC označit jako taková zkouška Ubisoftu. Nebo chcete-li příprava. Poněvadž AC je první hrou, kde je použit nový next-gen engin, jež právě budou využívat i další hry od Ubisoftu.

Představení začíná

Tím jsme se nepřímo dostali k hlavnímu kladu hry. Grafika. Ta nelze popsat jiným slovem nežli skvostná. Nepochopíte, dokud to nespatříte na vlastní oči. Žádné trailery vás nedokážou připravit na to, až poprvé přijedete do některého z tří měst, v nichž se hra odehrává (Damašek, Jeruzalém a Akkra). Plus samozřejmě vaše domovské město- Masyaf. Každé z těchto destinací má něco do sebe. Paradoxně nejméně si užijete Masyafu, jímž budete pouze procházet vstříc dalšímu dobrodružství. Damašek a Jeruzalém jsou města typická svými kopulemi, uspořádaností a rozlehlostí. Vše je zpracováno do nejmenšího detailu, takže až si budete chtít odpočinout od nejrůznějšího vraždění, neopomeňte si alespoň na chvíli užít krásu těchto měst. Málem bych zapomněl na poslední město. Akkra je typickým přístavem. Tak trošku zničen křížovými výpravami. Poznáte to prakticky na každém kroku. Polorozpadlé budovy, z nichž se kolikrát ještě kouří, ohořelé trámy… A tomu všemu vévodí obrovský hrad. Jenom nezapomeňte, že Altair neovládá plavecké umění. To mu tvůrci do vínku nedali. I když by se vám to dost hodilo, resp. jemu, poněvadž navštěvovat osobně račí školku není moc příjemné. Kord pro středověkého hašašína.

Od A do D aneb Altair a Desmond

Já se tady rozplývám nad grafickým zpracováním, ale to hlavní jsem zatím nezmínil. Příběh a tím pádem i důvody k těm masovým vraždám. Ten je v kombinaci s grafikou stěžejním prvkem celé hry. Ale tady vás trošku zchladím: Pakliže nejste jedinci, kteří vládnou dobře angličtinou, tak si ho vůbec nevychutnáte. Navíc chybí i titulky, takže je základem schopnost velmi dobře rozumět mluvenému textu. A vězte, že těch rozhovorů je tady požehnaně. Ale jinak máte smůlu a budete pouze vraždit aniž byste věděli důvod vaše počínání. Ale vraťme se na začátek, ke kořenům… ehm… posuňme se ze středověku do přítomnosti. Tady totiž začíná vaše pouť. Jmenujete se Desmond a nacházíte se v jakési výzkumné laboratoři šílených vědců. Ti přišli na jednu úžasnou věc. Zjistili, že jste praprapra… předkem středověkého "killmajstra" Altaira. Napojí vás na velmi zvláštní přístroj (Animus), díky němuž se dostávají ve vašich vzpomínkách do minulosti. (Ale to už ani moc nejsou vaše vzpomínky, že?) Jinými slovy, než se poprvé dostanete do akce, tak budete muset vyslechnout celou řádku rozhovorů. Pokud nebudete mít ani šajna o tom, o čem si tak povídají, umřete nudou. Nebo se stiskem tlačítka přesunte do Desmonda, budete měnit úhly kamery a všelijak blbnout. Rozhovory totiž nejdou přeskočit, takže smůla. Každopádně prolínání minulosti s budoucností s sebou nese i určité trable, které mi během hry vadily. Po provedení úkonu, který je důležitý pro postup ve hře proběhne jakási synchronizace s budoucností. Ostatně- i váš život je znázorněn v podobě jakési šroubovice DNA.

Učení je matka moudrosti…zííííív

Hra vás ještě zkraje naučí základní herní principy, bez nichž byste se neobešli. Zjednodušeně se to dá popsat jako takový tutoriál v mlhavém modrém oparu. Žádný otravný, nýbrž velmi užitečný tutoriál, kde vám hra nebude každou chvíli opakovat již zažité věci, ale naučí vás schopnosti, bez nichž byste se neobešli. Po absolvování tohoto tréninku už se konečně podíváte do Masyafu, kde se musíte vydat za vaším nejvyšším představeným. Ten vás osočí z arogantnosti, neposlušnosti a vezme vám skoro všechny zbraně. Následně vám sdělí, že můžete svou čest získat zpátky, když zabijete 9 hlavních nepřátel hašašínů. A není náhoda, že všichni mají co dočinění s templáři.

Krajina jako z pohádek Tisíce a jedné noci

Tak tedy žádné zdržování a hurá do Damašku. A aby se vám zbytečně neošoupaly vaše zabijácké botky, máte k dispozici koně. Při východu z Masyafu naleznete 3 statné lichokopytníky lišící se pouze vzhledem. To jen, abyste na svých cestách nebyli sami. Projíždíte královstvím a náhle se před vámi vynoří Damašek. Kontrolu nad kamerou převezme systém a můžete si prohlédnout celou krásu, jež se před vámi rozprostírá. Sesednete z koně a je třeba se nějak dostat do města. Vždy platí, že města jsou opevněná a hlavní vchod hlídají stráže. Máte tedy 2 možnosti. Můžete přelézt hradby nebo se připojit ke skupince modlících se mnichů, jenž stojí opodál. Jednou se mi však stalo, že jsem místo A, které je určeno k modlení stiskl X, jež je určeno k sekání. Vystrašení mniši se rozutekli, jak jsem předpokládal. Neočekával jsem však jejich respwn přímo přede mnou. Uáááá, duchovééééé.

Horolezectví je sportem středověku

Nyní už jenom zbývá najít kancelář vedoucího hašašína v daném městě. To nebude jenom tak, protože při prvním vstupu do města není na mapce zaznamenána. Musíte najít tedy nejbližší "view point". Ona už je zábava zdolávat view pointy. Altair se zachytává přesně těch výklenků, kde je třeba. Žádné šplhání alá Spider-man se nekoná. Občas se vám bude stávat, že když Altair bude mít nad sebou správný výstup, jakoby se zastaví v pohybu, bezradně natáhne a dál nebude pokračovat. Těžko říct, co tím chtěl básník říci, já to považuju za drobnou chybku ve hře. V kanceláři dostanete za úkol zabít hlavního bosse ve městě. Než se k němu ale dostanete, budete muset splnit pár úkolů.

Killuju, killuješ, killujeme

Tady nastává první zádrhel. Poprvé to bude zábavné, ale úkoly se nikterak nemění. Výslechy, výzvědy a krádeže. Ničeho jiného se nedočkáte. Úkoly jsou totožné v každém městě, což je docela škoda. Zpočátku vám to vadit nebude, ale když budete dělat tu samou činnost popatnácté, tak mi věřte, že to budete proklínat. Mezi tou vší repetivností máte možnost plnit i nepovinné mise sestávající ze záchrany obyvatel. Zpočátku je budete vyhledávat celí žhaví, že si pořádně zašermujete, ale ke konci hry se jim budete vyhýbat jako Pikachu vodě. A to je hlavní problém AC. Obrovský a přenádherný svět, v němž plníte neustále ty samé zadání. Po zabití bosse v každém městě se musíte vrátit zpátky do Masyafu. Už vidím to vaše zděšení: ,,Cože??? Dalších 15 minut jízdy na koni? Ti tvůrci to tedy pěkně natahují!!!" Zbytečně se nelekejte, máte možnost ještě urychlení, která je vám nabídnuta při východu z kanceláře. Potvrdíte a šups- už stojíte před svým nadřízeným v Masyafu. Chytré.

Ráno moudřejší večera

Přežil bych dlouhotrvající jízdu na koni, ale uložení Desmonda k spánku po každé vraždě… To by nakrklo každého. A po probuzení ho zase přivést zpátky na pracovní stůl. Hmm? Proč tohle teda??? Navíc se připravte na to, že to nebudete dělat pouze 3x, ikdyž jsou tři města. Tvůrcům to logicky připadalo málo, takže po zabití hlavního bosse v každém městě vám váš nadřízený řekne něco ve stylu, že se objevili ještě další neřádi a je potřeba se do měst znovu vrátit a opět zabít hlavní představitele. Takže klasika- příjezd do města, kancelář, view pointy, výslechy, výzvědy, krádeže a vražda bosse. Stále pořád to samé dokola. Chybí tomu něco, co by vás nadzvedlo ze židle, jako to zvládla grafika hned zpočátku. Ano, je tu naprosto skvělá závěrečná mise, ale… Opakuji- ZÁVĚREČNÁ! Ta opravdu nemá chybu, ale do té doby to je poměrně nuda. První 2 hodiny se zcela jistě budete bavit a nevynecháte jediný view point, ba dokonce vás bude trápit svědomí, když nezachráníte byť jediného obyvatele. Ale ke konci (po cca 10 hodinách) na podobné mise budete zvysoka kašlat a váš primární cíl bude dohrání celé hry. AC je typickým příkladem hry, která se nedá projet na jeden zátah, poněvadž by vás to unudilo. K usmrcení protivníků máte k dispozici dlouhý meč, krátkou dýku a ještě takový vystřelovací nožík, kterým můžete likvidovat stráže zezadu. Stačí se připlížit k oběti a zmáčknout Assassinate. A je to. Chybí však kuš, která je dobře viditelná v intru. Na ni jsem se obzvláště těšilL Náš hašašín k usmrcení vzdálenějších protivníků jako kompenzaci místo kuše využívá vrhací nožíky. Alespoň něco. Během soubojů můžete dělat i jakási komba po stisknutí RT+X. Pokud budete úspěšní a dobře to načasujete, Altair předvede efektní zabití oponenta, popř. si zahraje na středověkého dentistu a mečem mu vyrazí několik zubů. Ale všechno dobré se okouká a tak i souboje začnou být časem nudné.

Závěr? Konečně…

Čím vás ale zcela jistě potěším je dokonalá optimalizace systému. Majitelé PS3 si stěžovali, že se jim hra zasekává, stráže se zarazí na neviditelných překážkách nebo občas přímo zmizí. Popřípadě se Altair rozdvojí. Na Xboxu 360 vám to nehrozí.

Opravdu miluju hry, jež jsou zasazeny do středověkého prostředí. Ale AC je oříšek sám o sobě. Na jedné straně stojí vynikající grafika a zpočátku i skvělá hratelnost, na straně druhé tatáž hratelnost po pár hodinách hry a z toho vyplývající stereotyp. Opakující mise na kladném hodnocení opravdu moc nepřidají. Ubisoft ale prohlásil, že AC bude trilogie, tak doufejme, že druhý díl tyto neduhy napraví.

+úžasná grafika

+souboje jsou zpočátku chytlavé

+skákání po střechách má své kouzlo

+poslední mise

+výborná optimalizace oproti PS3 verzi

-časem se dostaví stereotyp

-poměrně krátké

-spousta nesplněných slibů

-poměrně krátké

-hodně mi chybí kuš

-žádná motivace pro opakované zahrání