Constantine

Na počátku byl komix

Nyní se podíváme na zoubek hře, k níž přesně sedí úvodní odstaveček. Předlohou je komix Hellblazer, potažmo film, v němž si hlavní roli zahrál Keanu Reeves. A už je vám předpokládám jasné, že to bude právě Keanu (pardon, John Constantine), komu budete civět celou dobu na záda. Nicméně nevěste hlavy, v docela povedených ingame animacích uzříte Johna v celé své kráse. Inu, licence je licence. Pakliže vám Hellblazer nebo Constantine nic neříká, je načase osvětlit základní děj hry. John Constantine má zvláštní schopnost vidět démony. A v tu ránu vám svitlo, o čem to celé asi bude, ne? Nějaká zlobivá démonská verbež se snaží vetřít do lidského světa, což se samozřejmě nedělá a John je tady od toho, aby celé věci přišel na kloub a zároveň těm klukům pekelným pořádně namlátil.

Střílíme a kouzlíme jedna radost

K eliminaci protivníků můžete s radostí využívat klasických zbraní, které jsou vtipně pojmenovány (za lokalizací hry stojí CD Projekt). Takže tady máme: Kletbu čarodějnic, Krucifikátor, Dračí dech, Očišťovač a v neposlední řadě Svatou brokovnici. Pět zbraní není na akční hru až tak velký počet a uvědomím-li si, že jsem nejčastěji používal brokovnici a 2 šestiranné kolty (Kletbu čarodějnic), tak to až taková sláva není. Navíc po použití Krucifikátory nebo Očišťovače můžete pomocí kouzla Pravé vidění posbírat náboje, kterých budete mít během hry poměrně nedostatek. Nebyla by to správná hra o démonech a okultismu, kdyby tady chyběla kouzla. Jemně jsem už napověděl Pravým viděním, což by se dalo lehce popsat jako takové noční vidění, pomocí kterého můžete spatřit již avizované náboje a nejrůznější symboly či tajné chodby. Tím to samozřejmě nekončí. Hlavní kouzla aktivujete pomocí stisku klávesy X a namačkání správné kombinace na numerické klávesnici. A budou se vám v bitevní vřavě náramně hodit. Není nic lepšího, než při útoku asi 15 démonů aktivovat Hromovou ránu a z ďáblíků nezbude zhola nic. Vlastně ano, pouze prach. Četnost použití kouzel je limitovaná jakousi formou many, kterou nezískáváte z lahviček (jak by se dalo očekávat po zkušnostech s RPG hrami), nýbrž zabíjením protivníků. Ještě bych zapomněl zmínit jedno kouzlo, které tvoří základ hry. A to je vstup do pekla. Čtete správně! V některých okamžicích hry nebo při řešení hádanky musíte najít louži vody, která slouží jako vstupní brána do pekla a následně aktivovat ono kouzlo. A jste tam!

Já nechci jít do pekla…

Při prvním vstupu do pekla si uvědomíte, že tak nějak jste si ho představovali. Všechno zničené spalujícím ohněm, poletující kousky popela, pusto a prázdno. Jediné, co slyšíte je neustálý křik démonů. A samozřejmě stylový soundtrack, který podkresluje hrůznou atmosféru pekla. Bravo, tohle se opravdu povedlo. Z čeho nejsem až tak unešený jsou právě pekelné stvůry. Těch je docela málo co se týče druhů a tak to tvůrci vynahradili počtem. Na konci každé mise vás čeká boss v podobě nějakého odolnějšího pekelníka. Stačí však najít pouze místo, kde je zranitelný a máte vystaráno. A tímto způsobem to probíhá neustále. Procházíte interiéry a exteriéry, kde vraždíte všudypřítomné démony. Někde si můžete pomoci i granáty se svěcenou vodou, neboť teprve až po jejich použití se u mnohých protivníků ukáže jejich pravá "tvář". Zajímavým artefaktem je i Mrtvý brouk, po jehož aktivaci se všichni nepřátelé znehybní a vy je můžete vesele zlikvidovat.

Leze, leze po železe

Občas budete potřebovat i něco přelézt, podlézt nebo přeskočit. Tady se neděste, že byste potřebovali mít o jeden pár rukou navíc. Takové pohybové úkony zvládá John naprosto sám. I když kolikrát v nervy drásajícím souboji to nevypadá až tak přirozeně. V některých okamžicích hry budete muset řešit drobné hádanky ve stylu aktivování nějaké páčky či přesunutí rozličných krabic. Mnohdy bude potřeba k řešení určité situace vstoupit do pekla, kde dané budovy vypadají přeci jenom jinak. Vzpomenete si na mě v misi Pekelné muzeum. Hra je ale naprosto lineární, prakticky nemůžete zabloudit. Stereotypnost z této hry bohužel čiší až to pěkné není. Chybí tady nějaký aspekt, který by vás přikoval k počítači, abyste to dohráli na jeden zátah. Nicméně se vám bude často stávat, že hru po chvíli odložíte a vrátíte se k ní třeba až za pár hodin, popř. dnů. Tady bych rád upozornil na systém ukládání, který je řešen velmi neobratně. Hru si můžete uložit prakticky v jakýkoliv okamžik, otázkou však zůstává, v jaké pozici se naleznete po opětovném načtení hry. K vzteku je, když jste v půli mise, uložíte si hru, později se k ní vrátíte a hle- stojíte na začátku mise. Grrr!

Konec cesty se blíží

Jsem si jist, že i přes určité nedostatky si hra nalezne své fanoušky. A nemusí to být nutně příznivci komixu nebo filmu. Hra má hutnou atmosféru, hlavně tedy v pekle, kdy budete očekávat protivníky za každým rohem. Systém bonusů je jakousi motivací k dohrání hry podruhé, i když já osobně bych kvůli pár artworkům hru znovu nerozehrával. Máte-li však rádi 3rd person střílečky, přežijete, že Constantine nemá dechberoucí grafiku a chcete si pořádně zastřílet, tak rozhodně nešlápnete vedle. A bez mrknutí oka hru dohrajete i kvůli její krátkosti.

+/-

+atmosféra pekla

+kvalitní český překlad

+zvárnění kouzel

+Keanu Reeves by se určitě poznal

-linearita a krátkost hry

-málo protivníků

-nedostatečný počet zbraní

-systém ukládání

-grafika