Star Wars: Force Unleashed

Snad ani slovy se nedá popsat, jak moc jsem se na StarWars- The Force Unleashed těšil. I když jsem nehrál demo, tak jakékoliv obrázky nebo videa, které LucasArts vypustili, ve mně vyvolávaly extázi. Kvalitních her s tematikou Hvězdných válek moc není (Jedi Knight, KoTOR I a II), takže mi čekání, než se ke hře dostanu, připadalo nekonečné.

Po spuštění hry se moje nadšení ještě umocnilo. Nejenže hraju za Temnou stranu síly, já ovládám dokonce jejího leadera. Samotného Darth Vadera. Za zvukového doprovodu, pod kterým si každý Temnou stranu představí, jdete s obávaným Sithem vstříc krutému osudu nebohých Wookieů na Kashyyyku. Proč zrovna tady? Příběh se odehrává někde mezi III. a IV. epizodou, kdy je Jedieů opravdu velmi malá hrstka. Vydáváte se tedy na domovskou planetu Wookieů a hledáte Jedie, jehož síla vás sem přivábila. LucasArts si uvědomili, že když vás hra hned zpočátku chytne, tak je logické, že ji hned neodmrštíte a přijdete na kloub dalším vychytávkám. A tento záměr se jim povedl znamenitě. Zpět ale k první misi. Ta by se dala pojmout i jako nějaký tutoriál. Naučíte se ovládat světelný meč a přitom vám nebude dělat nejmenší problém Silou odmrštit hrstku Wookieů. Netěšte se ale, že celou hru projedete za Darth Vadera. S ním si zahrajete pouze již zmíněnou první misi, na jejímž konci nalezne svého učedníka. A toho budete provázet po zbytek hry.

Darth Vader vás vzal pod svá ochranná křídla, ale zároveň z vás udělal svého přisluhovače. Což pro vás znamená, že než si vysloužíte jeho uznání, budete jezdit na přípravné mise a dokazovat mu, že zvládnete i nějaké to větší sousto. Později tedy dostanete vlastní loď, androida Proxyho a sympatickou pilotku Juno a hurá do akce. Je vcelku logické, že v hlavním hrdinovi to hlodá, zda je zabíjení Jedieů to pravé ořechové. Příběh je docela zajímavý, jeho zasazení bylo zmíněno již v počátku recenze, nicméně to tvůrci moc nevychytali. Kromě toho, že hlavní hrdina má Síly na rozdávání, a ve IV. epizodě o něm není ani zmínka, by ani neseděl druhý konec. Ano, hra má dva konce, přičemž vás čeká pouze jediná volba, a to až v samém závěru hry. Na jejímž základě se rozhodne, jaký spatříte. Čili na volby ve stylu KoTORu rovnou zapomeňte. Fanoušci populární sci-fi série asi nechápavě kroutí hlavou, filmem nedotčení hráči se budou bavit. Je totiž skvělé, že můžete myslí ovládat prakticky jakýkoliv objekt a všemožně jim hýbat, popřípadě ho házet na bezmocné nepřátele. Ovládání Silou není ani nikterak těžké a po vyčerpání se sama rychle doplní. Čili vám nic nebrání být neomezeným válečníkem.

Náplň misí je bohužel pořád stejná. Přiletíte na planetu, dostanete informaci o cíli vaší mise, načež se začnete proplétat úzkými cestičkami stále kupředu. Leveldesign je opravdu na otřesné úrovni. Jdete po pěšinkách pořád rovně, mezitím likvidujete nepřátele a sem tam dorazíte na větší prostranství, kde vás čeká podstatně větší množství protivníků. A občas i větší obludky. Souboje s nimi jsou o interakci boje se světelným mečem a použití Síly. Jakmile jim uberete část života, spustí se tlačítková sekvence a náš hrdina provede pěkné a hlavně smrtelné kombo. Na konci každé úrovně vás čeká boss, tedy většinou nějaký machr na světelný meč a to už je podstatně větší zábava.

Během procházení úrovněmi můžete eliminovat množství protivníků tím, že na ně za pomocí Síly svrhnete nějaký větší předmět ležící v blízkosti. Nedělá vám nejmenší problém uchopit jakéhokoliv Stormtroopera a vhodit ho do propasti, silového pole nebo s ním můžete rozbít okno a vesmír se o něj už sám postará než sebevýkonnější vysavač. Sith ten lehký život má Po eliminaci všech těch pokusných králíků v dané oblasti pokračujete úzkými koridory dále nebo vyřešíte hádanku ve stylu- Použij Sílu a posuň tamto támhle. To v tom lepším případě. V tom horším budete muset někam přeskočit, seskočit, doskočit apod. A to pro mě bylo naprosté utrpení. I kvůli špatnému záběru kamery. Nesčetněkrát jsem měl pocit, že hraju Crashe Bandicoota a ne Star Wars. V mnoha případech tak budete mít pocit, že kdyby hlavní postava nevlastnila světelný meč a neuměla používat Sílu, tak hrajete pouze nějakou podprůměrnou skákačku. A to ještě náš hrdina svůj meč drží, jako by se s ním snažil poškrábat na zádech

Pakliže ale přestanete spoléhat na Sílu a budete se soustředit na světelný meč, poměrně rychle budete zklamáni. Nechci tady být za sadistu, ale světelným mečem nesekáte končetiny nebo jakoukoliv jinou část protivníkova těla. (Ale to přece nemyslím, vy puberťáci . ) V podstatě se tak hra stává jakousi rubačkou, kterých jsme už hráli a hrát budeme bezpočet. Akorát si místo světelného meče představte jakoukoliv chladnou zbraň. Myšlenku na souboje světelnými meči ve stylu Jedi Knight rychle vyžeňte z hlavy. Vezmu-li v potaz, že si můžete za nasbírané body nakupovat všelijaká komba, pouze to potvrzuje výše napsané. Body samozřejmě získáváte za zabité nepřátele a z jejich energie se i uzdravujete. O možnosti (a v pozdějších fázích hry) i nutnosti vylepšovat vlastnosti Síly se ani zmiňovat nemusím. I když mi chyběly hlavně dvě schopnosti, které jsou pro Sithy vlastní. A to efektní škrcení a odebrání zbraně protivníkům. Ale co, není každý den posvícení.

Rychle nám to uteklo a dostali jsme se na konec recenze. Nebojte, hra vám vydrží trošku déle, nežli dočtení tohoto článku, i když to žádná sláva není. Napoprvé vám to zabere maximálně 9 hodin, ale slyšel jsem i o hráčích, kteří jsou schopni hru projet do 5 hodin. Můžete totiž hrou profičet rychlostí blesku a zabíjením okolních nepřátel se ani nezaobírat. Závěreční bossové jsou samozřejmě povinností. To bych vám ale neradil, protože byste mohli přijít o efektivní využití Síly a sledování trpících nepřátel. A věřte mi, to vás nepřestane bavit do konce hry. Sledování vyděšených Stormtrooperů, vynášených Silou k nebesům, snažící se zachytit spolubojovníka nebo nejbližšího pevného předmětu je opravdu zábavné. V každém z nás je skryt takový malinký Sithík, kterému právě tohle dělá radost. Co vám ale radost dělat nebude, je procházení fádních levelů, kde se designéři moc nevyznamenali. Celkově je ale grafika na velmi vysoké úrovni, filmečky potvrzují atmosféru Hvězdných válek, mimika postav odpovídá dialogu, takže to celé působí profesionálně. Překousnete-li i hopsací pasáže, kdy budete mít chuť rozbít ovladač a někdy diskutabilní kameru, budete se bavit. I když se nemůžu zbavit dojmu, že tady máme pouze podprůměrnou rubačku ze světa Hvězdných válek.