Kane & Lynch: Dead Men

Řeknu vám, někdy už mám po krk hraní všemožných stříleček plných supersprávňáckých chlápků majících neustálé kecy o čestnosti, úctě a spravedlnosti. Nechtělo by to změnu? Ruku na srdce, trošku toho škodolibého a ďábelského je přece v každém z nás. Pokud se souhlasným mručením pokyvujete hlavou, znamená to, že jste v ideálním rozpoložení pochopit hrdiny této hry. Nebo bych spíše měl říct- antihrdiny.

Úvodní animačka vám vysvětluje, proč sedíte ve vězení a píšete dopis na rozloučenou pro svoji dceru. Kane, odsouzený k trestu smrti, je podrazák par excellence. Byl součástí skupiny The7, která zorganizovala přepadení za jednoznačným a logickým účelem- navýšit své konto o nějakou tučnou částku. To by ale nesměl být v týmu Kane. Po precizně odvedené práci se budoucí trestanec zachová jako prototyp chlapíka, kterému byste nesvěřili na hlídání ani svoji trojkolku, všechny povraždí a lup ukryje. Jenže ouha! I ty sebelepší plány mají mouchy, Kane je dopaden a čeká na trest smrti. Střih. Dopis dceři. Střih. Převoz našeho nešťastníka na místo určení. Co by to bylo ale za hru, kdyby končila smrtí hlavního hrdiny? Retrospektivního vyprávění se bát nemusíte, Kaneovi se podaří uprchnout (za vším nehledej ženu, ale spoluvězně Lynche) a vypadá to, že má vyhráno. Zdání klame. Z Lynche se vyklube taky „pěkný charakter“. Zjistíte, že skupina The7 není až tak docela zlikvidovaná, jak si Kane původně myslel a překvápko- Lynch je jedním z nich. Samozřejmě mají zájem o ukryté peníze a pod pohrůžkou zabití Kaneovy manželky a dcery máme základní pointu příběhu.

Člověk by očekával, že od tvůrců Hitmana vzejde nějaká propracovaná akce prošpikovaná stealth prvky. Kdepak, jste na omylu. Jedná se o čistokrevnou akční řež z pohledu třetí osoby. Během celé hry ovládáte pouze Kanea, přičemž Lynch zde figuruje jako váš dohled a samozřejmě ani neotálí s vyprázdněním zásobníku do jakéhokoliv protivníka. Někdy klidně i do neozbrojeného civilisty. Životní cesty jsou spletité a toho si zřejmě byli vědomi i autoři. Proto se časem vše zvrtne, Lynch se přidává na Kaneovu stranu a máme tady opravdu pozoruhodné parťáky. Zrádce a psychopata. Co se divíte? Jo aha, ja vám o Lynchovi asi neřekl úplně všechno…

Někdy na začátku hry budete mít bankovní misi. To by bylo, aby v pořádné gangsterce chybělo přepadení banky (Reservoir Dogs, Mafia,…). Lynch má jediný úkol. Hlídat rukojmí. Kane si odběhne vyřídit jistý nevyřízený účet se sejfem, který podlehne jeho přesvědčovacím metodám. Kdo by odolal náloži dynamitu, že ano? Po návratu se však nestačí divit. Lynche chytil amok a postřílel všechny rukojmí, protože mu připadalo, že se…,,nějaká zas*aná děv**a pokouší přivolat policii.“ Ta nakonec skutečně přijede. Asi ji přilákala nespoutaná Lynchova střelba a řev rukojmích. Přestřelka s policií je tedy očekávaná, ale co následuje poté je doopravdy paráda. Automobilová honička. Za volant si nesednete, nehrajete GTA, ale uchopíte do pazourů pořádný samopal a budete trefovat chlupaté za volantem dotírajících aut. Snad nevyzradím příliš, když řeknu, že si podobných honiček ve hře ještě pár užijete. Stopy přeživších aktivních účastníků skupiny The7 vedou na nejrůznější místa, takže se například podíváte do disko klubu v Tokyu (s parádní techno hudbou) a později zakusíte i občanskou válku v jižní Americe. Tvůrci věděli, že stereotyp je smrtkou všech her, proto se prakticky na žádném místě dlouho neohřejeme a lokace střídá lokaci. A rozhodně to není na škodu.

Z předchozích odstavců je doufám jasné, že ani jeden z ústředních postav není tak úplně normální. Lynchovy záchvaty jsou neskutečně brutální, až trošku zamrzí, že vám hra v singlu umožní ovládat pouze Kanea. K dispozici je ale i kooperativní mód (bohužel pouze offline), takže si můžete zahrát s kamarádem. Já jsem hrál sám a pro nás, vlky samotáře, autoři připravili systém jednoduchých příkazů (zůstaň, následuj mě a zaútoč na určené místo). Ty zadáváte jednoduše pomocí X, Y a B. Zpočátku spadá pod vaše diktátorská křídla pouze Lynch, časem se přidají i vaši kamarádi, které musíte nejdříve osvobodit z vězení. Další povedená mise. Když už jsem u taktizování, musím zmínit i chytrou možnost v podobě výměny zbraní. Nehodí se vám momentálně brokovnice a máte zájem o eliminaci protivníků z větší vzdálenosti? Proč ne? Váš spolubojovník má sniperku, tak si jednoduše vyměňte zbraně. Chytré.

AI protivníků se bohužel jako propracovaná označit nedá. Někdy jsem měl chuť ji přejmenovat na AD (artifical debility). Protivníci nabíhají ve velkých skupinkách s úmyslem se dobře krýt a ze zálohy na vás střílet. Mnohdy mi přišlo, že jim přeskočilo v hlavě a s myšlenkou- Já jsem neprůstřelný! se vydali vstříc mým kulkám, které jim vyletěly ochotně naproti. Někdy to působí až komicky. Vy se nervózně krčíte za nějakým sudem a oni stojí vedle sebe a vesele na vás pálí. Potřeba krýt se je jednou z nejdůležitějších herních prvků. Bez něj byste byli úspěšní asi jako jednonohý v soutěži v kopání do prdele. Když budete neopatrní a vtrhnete doprostřed nepřátelského roje, s velkou pravděpodobností skončíte na zemi v kaluži krve. Zásahy se projevují zčervenáním obrazovky. Pokud jich bude více, než snesete, je skoro po vás. Skoro píšu záměrně, protože je docela možné, že přiběhne některý z vašich spolubojovníků a dá vám adrenalinovou injekci do srdce. Ta vás opět postaví na nohy. Pozor na předávkování- dvě za sebou v rychlém sledu z vás udělají práci pro funebráky. Je doufám jasné, že budete i vy muset pomáhat raněným. Jasným znamením je červený kříž nad hlavami postřelených a pomalu umírajících. Nesmíte se na ně vykašlat, jinak následuje konec hry. Zase taková svině být nemůžete.

Nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o pár frustrujících situací, které mě během hraní potkaly. Tou první bylo zabití řidiče obřího náklaďáku. Sic jezdil po svojí předem stanovené trase, stejně pro mě byl docela dlouho nepřekonatelným oříškem Představte si, kterak se malý člobrda Kane snaží trefit ještě menší okýnko jezdícího kolosu. A když píšu obří náklaďák, myslím to smrtelně vážně. (Rada pro čtenářky- Holky, když vám kluk řekne, že je něco fakt velké, obvykle to znamená, že musíte krapet ubrat ). Obdobná situace nastala na střeše budovy, kde na mě v pravidelných intervalech útočil nepřátelský vrtulník. Ten stačí trefit pancéřovkou a bezdomovci mají hned šrot do sběru. Oproti pidi okýnečku je tohle procházka růžovým sadem, ale stejně jsem měl chvílemi chuť rozmlátit ovladač.

O to víc naštve situace, do které se nedostanete vlastním přičiněním. Třeba když se vám přilepí nohy k podlaze nebo se nedej bože do ní rovnou propadnete. Ach, ty technické bugy. Spolu s mírně zastaralou grafikou to hře nedělá zrovna dobrou vizitku. Sice působí efektně, když auto po několika sprchách z kulometu exploduje nebo odlétávají ze stěn kusy omítky, ale mám pocit, že někdo svoji práci dělal tak napůl. Alespoň zvuky a hudba zachraňují hře pošramocenou reputaci. To musíte slyšet!

Abych vám nezůstal nic dlužen, zmíním ještě multiplayer. Ten je přítomen v podobě tzv. Fragile Alliance. Vaším úkolem není nic menšího, než se skupinkou podobných gaunerů jako vy přepadnout banku nebo mafiánské doupě. Po získání kořisti se můžete buď rozdělit nebo ostatní poslat do míst, kde slunce nesvítí a nechat si vše pro sebe. A teď se snažte vyváznout se zdravou kůží. Holt, myšlenka hry se nezapře ani v multiplayeru.

Jak na vás celá hra působí? Jako zajímavá střílečka plná záporných chlápků? Souhlasím, tady se s vámi nejedná fér a na rovinu. Staráte se jenom sami o sebe, potažmo ke konci hry navíc o svoji dcerku Jenny. Dokonce i závěr vyznívá zajímavě. Máte možnost dvojího zakončení. Buď se zachováte tak, jak má Kane ve zvyku a všechny zradíte nebo se ve vás přeci jenom malinko hne svědomí. Zvolíte-li druhou možnost, čeká vás ještě jedna mise. Máte-li zájem vidět oba konce, není nic jednoduššího, než hru přečůrat. Zvolit jednu možnost, po zhlédnutí outra nahrát poslední misi a logicky vybrat tu druhou. Je příjemné, že i tak získáte achievementy za obě možnosti. A ještě větší radost mi udělalo, že víceméně ani jeden konec nepůsobí jako klasický happy-end.

Kane and Lynch: Dead Man je vodou na pomyslný mlýnek šílenců, kteří tvrdí, jak jsou videohry zlé a kazí děti. Tady se nehraje na dobrý skutek. Každý se stará pouze o to své korýtko. Slovy jako **** a shit se ve hře nešetří, dokonce by se dalo říct, že létají s větší kadencí, než kulky z vašeho samopalu. Stačí se pozorně zaposlouchat do rozhovoru Kanea s Lynchem a máte jasno- jasný případ pro psychiatra. Jestli se rozhodnete s těma dvěma strávit deset hodin vašeho času, je otázkou. Já vás ale varoval. Fuck.