System Shock 2 |
PC
pridal CeBrk 30.10.2005 o 11:03 pod používateľské recenzie
9.4
Každý asi zná ten sladký pocit nedělního procitnutí, když je tělo a mysl naprosto odpočatá, jasné a hřejivé paprsky ranního slunce příjemě vytápí pokoj a postel je tak měkká, teplá a pohodlná. Všechno je tak jak má být, maminka (případně přítelkyně, snoubenka, či manželka) připravuje snídani a všude panuje přátelská a pohodová atmosféra. Tak s tímhle pocitem se při hraní System Shocku 2 rozhodně nesetkáte. Po probuzení z dlouhého kryospánu bude každému jasné, že se na palubě vesmírné lodi Von Braun něco strašlivě "pokazilo". Hrůza, děs a zkáza je tu přítomna na každém kroku. Nikde není ani živáčka, ze všech koutů čiší nepopsatelný chlad, nouzová světla slabě osvětlují tmavé kouty a většina hi-tech přístrojů je rozbita, či poškozena. Dílo zkázy dokreslují sem tam se vyskytnuvší mrtvoly členů posádky, v jejichž bledých obličejích je snadno čitelný neuvěřitelný strach a beznaděj. Myšlenky, představy a dedukce o tom, co se to tu mohlo stát, na sebe nenechají dlouho čekat. Von Braun byla nejmodernější vesmírná loď, první která se dokázala díky FTL motoru vyvynutému Dr. Marií Delacroixovou, pohybovat nadsvětelnou rychlostí. Proboha, co mohl takhle dokonale zřídit tuto pýchu lidské techniky?
Hledání odpovědí na tyto otázky je jeden z mnoha článků, které tvoří řetěz fantastické hratelnosti tohoto geniálního díla od již zesnulé společnosti Lookong Glass Studious. System Shock 2 vypadá na první pohled jako akční hra, ale opak je pravdou. Žádných masakrů a bezhlavého střílení do všeho možného si tady moc neužijete. System Shock 2 bych asi definoval jako akční RPG adventuru viděnou z pohledu vlastních očí. Troufám si tvrdit, že takhle dobře promakané, variabilní a vyvážené RPG prvky jsem ještě neviděl (snad s vyjímkou Falloutů, které se řídily RPG pravidly GURPS a vývoji postavy v Arcanu). Již na začátku hry si můžete zvolit, budete-li hrát za mariňáka (námořní pěchota), technického heckera (námořnictvo UNN), či psionika (OSA). Tato volba je jen začátek a další utváření postavy je naprosto svobodné, takže postava která na začátku byla mariňákem, může být na konci hry ostříleným psionikem. Vylepšování postavy se neděje prostřednctvím zkušenostních bodů, jak jste na to asi zvyklí z většiny RPGček, ale pomocí kybernetických modulů, které dostáváte jednak za vyřešení jednotlivých problémů, a jednak je můžete nalézt roztroušené po celé lodi, behěm vaší nelehké cesty. Pomocí těchto pečlivě shromažďovaných modulů, můžete vylepšit své schopnosti na speciálně k tomu zřízených místech. A rozhodně se máte na co těšit. Ještě dnes si se slzou v oku vybavuji, jak jsem během školní přestávky místo přemýšlení nad nadcházející písemkou, zaměstnával svou mysl otázkou, jestli si mám "vytáhnot" střelné zbraně na třetí úroveň, aby se mi tak konečně zpřístupnila možnost používat brokovnici, nebo radši investovat kybermoduly do heckování, které se během postupu lodí stávalo čím dál tím víc obtížnější. Provázanost vylepšování postavy s herním světem System Shocku je provedeno na jedničku a tak je rozdíl mezi hraním s postavou heckera, psionika, či schopného mariňáka, markantní. Už jen základní otázka, jak se vyvarovat pohledu kamer, skýtá tři hlavní odpovědi. Hecker se bude moci snadno nabourat do systému a na čas vyřadit zákeřné kamery z provozu, mariňák je pravděpodobně bude ničit a psionik se s fikaností sobě vlastní zneviditelní a špehujícím kamerám se vysměje do ksichtu... pardon, do objektivu.
Ani používání zbraní není v System Shocku 2 tak triviální jako v bežných hrách, téměř do každé zbraně existuje více druhů nábojů (do granátometu jich je rovnou pět) a tak si hráč musí dávat setsakramentský pozor, aby nestřílel do obrňěné věžičky protipěchotními náboji, nebo neprováděl jiné nelogičnosti. Počet nacházené (popřípadě kupované za nanity v futuristických automatech) munice vám na založení prosperujícího obchodu "Munice pro všechny hlavně s.r.o" rozhodně stačit nebude a tak budete nuceni, zvlášť na začátku hry, šetřit s každou patronou. Mohlo by se vám totož snadno stát, že vás v klaustrofobicky těsném Cargo Bay znenadání překvapí dva protokolární droidi, zatímco vy v rukou třímáte silně poškozenou pistoli s jedním průrazným nábojem. A musíte mi věřit, že otázka kterého z nich zastřelit a před kterým vzít nohy na ramena není nic, v porovnání se samotnou snahou trefit rozklepanou rukou za pomocí upocené myšky jednoho z nich. Jak jsem již zmínil, každá zbraň se časem poškozuje a může se dokonce až rozbít... takže se schopnosti opravování a udržování vždy šiknou. Chytré hlavy Looking Glass Studious se ale naštěstí nevyřádili jen na zbraních a munici, a tak budete moci svůj inventář obohatit i o spoustu dalších věcí, které vám nepřímo pomohou přežít, ale hlavně zvýší již tak excelentní požitek ze hry. Bude-li se vám například nedostávat nějaké schopnosti, nemusíte čekat až nashromáždíte dostatek kyber modulů na vylepšení vaší postavy, ale můžete v souladu s variabilitou hry, použít určitý implantát, který vám po nabití zvýší tu kterou vlastnost. Kromě toho, že se budete moci vybavit i nějakými těmi brněními, změníte se při hraní System Shocku 2 i na chemika a vědce. Po zabití některých (většiny) nepřátel, se vám naskytne příležitost prozkoumat část jejích těla, z čehož se dozvíte nejen spoustu informacích o nich samých a o jejich původu, ale také se vám při další konfrontaci s nimi zvýší zranění, které jim způsobíte. K těmto vědeckým hrátkém budete kromě zmíněného orgánu a dostatečně vysoké schopnosti výzkumu, potřebovat i nějaké ty chemikálie. Periodická tabulka prvků je však příliš pestrá na to, abyste tahali všechni chemikálie s sebou, a tak se budete často vracet na místa, kde jsou uskladněny. To samozřejmě není všechno, ale pro hrubou představu a nastínění, jak moc je tato vynikající hra promakaná a zábavná, to bude stačit.
Když už jsem zmínil zbraně, nebylo by rozumné, opomenou představit rozličné nepřátelé, na kterých si budete moci (muset) vyzkoušet funkčnost vašeho zbrojního arzenálu. Nejběžnější nepřátelskou formou života, která vás bude de facto provázet skoro celou hrou, je hybrid. Tito hybridi byli dříve normálními lidmi, kteří měli tu smůlu, že byli parazitováni (a celkově ovládnuti) cizí formou života, kteráž to hraje v System Shocku 2 důležitou roli. Tito kříženci člověka a parazitického červa, vám budou cuchat nervy nejen svou agresivitou, ale rovněž depresivními výkřiky typu "I hear you", či "Kill me!". Ale ani ostatní nepřátelé nejsou co se týče své děsuplnosti a nebezpečnosti příliš pozadu. Cyberwife se svým strojově chladným hlasem, bleskurychlý a přesní cybrog assassinové, zákeřní a v uzavřených prostorech smrtící protokolární droidi, obrouští a nechutní pavouci... to je jen malý výčet pestré škály protivníků, kteří se vám budou snažit překazit váš takřka beznadějný boj o přežití. A aby toho nebylo málo, připravte se, že ani obranné systémy nebudou na vaší straně. Nebezpečné sondování bezpečnostních kamer, děsivý zvuk aktivující se obranné střílny, či dokonce spuštění nepřeslechnutelného poplachu, vás bude strašit nejen celou hru, ale dost možná i ve spánku. Naštětí se s trochou toho heckování dají bezpečností systémy na čas vyřadit z provozu a pokud jste opravdu dobří, můžete si z takové kulomenté střílny udělat mocného spojence.
Co se týče grafické stránky hry, mohou moderní hráči zhýčkaní grafickými serepetičkami z her typu UT2004 namítnou, že polygony System Shock 2 zrovna nepřetéká a že textury už viděli detailnější... a měli by pravdu. Ovšem na druhou stranu musím konstatovat, že při hraní jsem tohle vůbec nevnímal, protože jsem měl dost práce uklidnit svou vyděšenou mysl konstatováním, že jde jen o hru... marně. Na druhou stranu patří zvuková kulisa v SS2 ke špičce, mohu vás ujistit, že ze vzdálených skřeků, tlumeného bouchání a nečekeně se otevřivších dveří, kolem který projdete příliš blízko, vám bude běhat mráz po zádech. Mráz vám bude ovšem běhat po zádech i z jiných důvodů. Po celé lodi můžete nalézat "elektronické deníčky" (nejen textové, ale i zvukové) kam jejich majitelé poznamenávali své pocity z nově se vyskytnuvších událostí. Můžete tak poodkrývat roušku tajemství, nahlédnou do minulosti a nechat se tak unášet svou, již notně vyděšenou, představivostí a fantazií. Seznámíte se tak s osudy mnoha lidí a zvíte jaký byl jejich konec. A to je právě na celém System Shocku 2 to nejlepší, jeho atomosféra... pardon, chtěl jsem říct ATOMSFERA! Po celou dobu hraní tohoto skvostu mě ani na okamžik neopouštěl děsivý a nepopsatelný pocit strachu z neznáma, který byl způsoben kombinací jednak excelentně navržených úrovní a jednak mou vlastní představivostí, která se bez problémů vžila do role asi posledního žijícího člověka (opravdového člověka), který je tak malý a sám na vesmírné lodi v širém a prázdném vesmíru, na které se odehrává ta nejhorší noční můra, kterou by si nedokázal představit ani v tom nehlubším deliriu a nejhorších horečkách mučený mozek. Však si na má slova vzpomenete, až budete sedět někde v tmavém koutku, vedle vás se bude zlehka pohupovat oběšenec, vy si budete za sudeného a poblikávajícího svitu zářivky číst deník o posledních chvílích jeho života a kulisou vám bude jen strašidelně temné a slabé hučení okolí... které náhle přeruší nezaměnitelný syčivý zvuk otevírajích se dveří a do místnosti vtrhne bezpečností robot s úmyslem zbavit Von Braun vaší přítomnosti. Na takovouhle mráz po zádech ženoucí atmosféru, kterou vám žádná hra, která se nehraje z prvního pohledu, nemůže poskytnou, budete ještě dlouho vzpomínat... Pro mne osobně je System Shock 2 nejlepší hra co jsem kdy hrál. Vzpomínám na něj s nostalgickou slzou v oku a tuším, že už nikdy nebudu hrát hru, která by na mne takhle silně zapůsobila. Proto mi odpusť čtenáři, že je tato recenze jedna velká oslavná óda, ale já jinak o System Shocku 2 psát nemohu.
Zkrátka a dobře, System Shock 2 je jedna z nejlepšíh her všech dob a naprosto děsivá a nepřekonatelná atmosféra vám nedovolí, byť jen na okamžik, odpoutat oči od monitoru, na kterém se odehrává vpravdě geniální dílo herního průmyslu...
Klady: Atmosféra, zvuky, příběh, vývoj postavy, atd...
Zápory: Odfláklý konec
Hledání odpovědí na tyto otázky je jeden z mnoha článků, které tvoří řetěz fantastické hratelnosti tohoto geniálního díla od již zesnulé společnosti Lookong Glass Studious. System Shock 2 vypadá na první pohled jako akční hra, ale opak je pravdou. Žádných masakrů a bezhlavého střílení do všeho možného si tady moc neužijete. System Shock 2 bych asi definoval jako akční RPG adventuru viděnou z pohledu vlastních očí. Troufám si tvrdit, že takhle dobře promakané, variabilní a vyvážené RPG prvky jsem ještě neviděl (snad s vyjímkou Falloutů, které se řídily RPG pravidly GURPS a vývoji postavy v Arcanu). Již na začátku hry si můžete zvolit, budete-li hrát za mariňáka (námořní pěchota), technického heckera (námořnictvo UNN), či psionika (OSA). Tato volba je jen začátek a další utváření postavy je naprosto svobodné, takže postava která na začátku byla mariňákem, může být na konci hry ostříleným psionikem. Vylepšování postavy se neděje prostřednctvím zkušenostních bodů, jak jste na to asi zvyklí z většiny RPGček, ale pomocí kybernetických modulů, které dostáváte jednak za vyřešení jednotlivých problémů, a jednak je můžete nalézt roztroušené po celé lodi, behěm vaší nelehké cesty. Pomocí těchto pečlivě shromažďovaných modulů, můžete vylepšit své schopnosti na speciálně k tomu zřízených místech. A rozhodně se máte na co těšit. Ještě dnes si se slzou v oku vybavuji, jak jsem během školní přestávky místo přemýšlení nad nadcházející písemkou, zaměstnával svou mysl otázkou, jestli si mám "vytáhnot" střelné zbraně na třetí úroveň, aby se mi tak konečně zpřístupnila možnost používat brokovnici, nebo radši investovat kybermoduly do heckování, které se během postupu lodí stávalo čím dál tím víc obtížnější. Provázanost vylepšování postavy s herním světem System Shocku je provedeno na jedničku a tak je rozdíl mezi hraním s postavou heckera, psionika, či schopného mariňáka, markantní. Už jen základní otázka, jak se vyvarovat pohledu kamer, skýtá tři hlavní odpovědi. Hecker se bude moci snadno nabourat do systému a na čas vyřadit zákeřné kamery z provozu, mariňák je pravděpodobně bude ničit a psionik se s fikaností sobě vlastní zneviditelní a špehujícím kamerám se vysměje do ksichtu... pardon, do objektivu.
Ani používání zbraní není v System Shocku 2 tak triviální jako v bežných hrách, téměř do každé zbraně existuje více druhů nábojů (do granátometu jich je rovnou pět) a tak si hráč musí dávat setsakramentský pozor, aby nestřílel do obrňěné věžičky protipěchotními náboji, nebo neprováděl jiné nelogičnosti. Počet nacházené (popřípadě kupované za nanity v futuristických automatech) munice vám na založení prosperujícího obchodu "Munice pro všechny hlavně s.r.o" rozhodně stačit nebude a tak budete nuceni, zvlášť na začátku hry, šetřit s každou patronou. Mohlo by se vám totož snadno stát, že vás v klaustrofobicky těsném Cargo Bay znenadání překvapí dva protokolární droidi, zatímco vy v rukou třímáte silně poškozenou pistoli s jedním průrazným nábojem. A musíte mi věřit, že otázka kterého z nich zastřelit a před kterým vzít nohy na ramena není nic, v porovnání se samotnou snahou trefit rozklepanou rukou za pomocí upocené myšky jednoho z nich. Jak jsem již zmínil, každá zbraň se časem poškozuje a může se dokonce až rozbít... takže se schopnosti opravování a udržování vždy šiknou. Chytré hlavy Looking Glass Studious se ale naštěstí nevyřádili jen na zbraních a munici, a tak budete moci svůj inventář obohatit i o spoustu dalších věcí, které vám nepřímo pomohou přežít, ale hlavně zvýší již tak excelentní požitek ze hry. Bude-li se vám například nedostávat nějaké schopnosti, nemusíte čekat až nashromáždíte dostatek kyber modulů na vylepšení vaší postavy, ale můžete v souladu s variabilitou hry, použít určitý implantát, který vám po nabití zvýší tu kterou vlastnost. Kromě toho, že se budete moci vybavit i nějakými těmi brněními, změníte se při hraní System Shocku 2 i na chemika a vědce. Po zabití některých (většiny) nepřátel, se vám naskytne příležitost prozkoumat část jejích těla, z čehož se dozvíte nejen spoustu informacích o nich samých a o jejich původu, ale také se vám při další konfrontaci s nimi zvýší zranění, které jim způsobíte. K těmto vědeckým hrátkém budete kromě zmíněného orgánu a dostatečně vysoké schopnosti výzkumu, potřebovat i nějaké ty chemikálie. Periodická tabulka prvků je však příliš pestrá na to, abyste tahali všechni chemikálie s sebou, a tak se budete často vracet na místa, kde jsou uskladněny. To samozřejmě není všechno, ale pro hrubou představu a nastínění, jak moc je tato vynikající hra promakaná a zábavná, to bude stačit.
Když už jsem zmínil zbraně, nebylo by rozumné, opomenou představit rozličné nepřátelé, na kterých si budete moci (muset) vyzkoušet funkčnost vašeho zbrojního arzenálu. Nejběžnější nepřátelskou formou života, která vás bude de facto provázet skoro celou hrou, je hybrid. Tito hybridi byli dříve normálními lidmi, kteří měli tu smůlu, že byli parazitováni (a celkově ovládnuti) cizí formou života, kteráž to hraje v System Shocku 2 důležitou roli. Tito kříženci člověka a parazitického červa, vám budou cuchat nervy nejen svou agresivitou, ale rovněž depresivními výkřiky typu "I hear you", či "Kill me!". Ale ani ostatní nepřátelé nejsou co se týče své děsuplnosti a nebezpečnosti příliš pozadu. Cyberwife se svým strojově chladným hlasem, bleskurychlý a přesní cybrog assassinové, zákeřní a v uzavřených prostorech smrtící protokolární droidi, obrouští a nechutní pavouci... to je jen malý výčet pestré škály protivníků, kteří se vám budou snažit překazit váš takřka beznadějný boj o přežití. A aby toho nebylo málo, připravte se, že ani obranné systémy nebudou na vaší straně. Nebezpečné sondování bezpečnostních kamer, děsivý zvuk aktivující se obranné střílny, či dokonce spuštění nepřeslechnutelného poplachu, vás bude strašit nejen celou hru, ale dost možná i ve spánku. Naštětí se s trochou toho heckování dají bezpečností systémy na čas vyřadit z provozu a pokud jste opravdu dobří, můžete si z takové kulomenté střílny udělat mocného spojence.
Co se týče grafické stránky hry, mohou moderní hráči zhýčkaní grafickými serepetičkami z her typu UT2004 namítnou, že polygony System Shock 2 zrovna nepřetéká a že textury už viděli detailnější... a měli by pravdu. Ovšem na druhou stranu musím konstatovat, že při hraní jsem tohle vůbec nevnímal, protože jsem měl dost práce uklidnit svou vyděšenou mysl konstatováním, že jde jen o hru... marně. Na druhou stranu patří zvuková kulisa v SS2 ke špičce, mohu vás ujistit, že ze vzdálených skřeků, tlumeného bouchání a nečekeně se otevřivších dveří, kolem který projdete příliš blízko, vám bude běhat mráz po zádech. Mráz vám bude ovšem běhat po zádech i z jiných důvodů. Po celé lodi můžete nalézat "elektronické deníčky" (nejen textové, ale i zvukové) kam jejich majitelé poznamenávali své pocity z nově se vyskytnuvších událostí. Můžete tak poodkrývat roušku tajemství, nahlédnou do minulosti a nechat se tak unášet svou, již notně vyděšenou, představivostí a fantazií. Seznámíte se tak s osudy mnoha lidí a zvíte jaký byl jejich konec. A to je právě na celém System Shocku 2 to nejlepší, jeho atomosféra... pardon, chtěl jsem říct ATOMSFERA! Po celou dobu hraní tohoto skvostu mě ani na okamžik neopouštěl děsivý a nepopsatelný pocit strachu z neznáma, který byl způsoben kombinací jednak excelentně navržených úrovní a jednak mou vlastní představivostí, která se bez problémů vžila do role asi posledního žijícího člověka (opravdového člověka), který je tak malý a sám na vesmírné lodi v širém a prázdném vesmíru, na které se odehrává ta nejhorší noční můra, kterou by si nedokázal představit ani v tom nehlubším deliriu a nejhorších horečkách mučený mozek. Však si na má slova vzpomenete, až budete sedět někde v tmavém koutku, vedle vás se bude zlehka pohupovat oběšenec, vy si budete za sudeného a poblikávajícího svitu zářivky číst deník o posledních chvílích jeho života a kulisou vám bude jen strašidelně temné a slabé hučení okolí... které náhle přeruší nezaměnitelný syčivý zvuk otevírajích se dveří a do místnosti vtrhne bezpečností robot s úmyslem zbavit Von Braun vaší přítomnosti. Na takovouhle mráz po zádech ženoucí atmosféru, kterou vám žádná hra, která se nehraje z prvního pohledu, nemůže poskytnou, budete ještě dlouho vzpomínat... Pro mne osobně je System Shock 2 nejlepší hra co jsem kdy hrál. Vzpomínám na něj s nostalgickou slzou v oku a tuším, že už nikdy nebudu hrát hru, která by na mne takhle silně zapůsobila. Proto mi odpusť čtenáři, že je tato recenze jedna velká oslavná óda, ale já jinak o System Shocku 2 psát nemohu.
Zkrátka a dobře, System Shock 2 je jedna z nejlepšíh her všech dob a naprosto děsivá a nepřekonatelná atmosféra vám nedovolí, byť jen na okamžik, odpoutat oči od monitoru, na kterém se odehrává vpravdě geniální dílo herního průmyslu...
Klady: Atmosféra, zvuky, příběh, vývoj postavy, atd...
Zápory: Odfláklý konec
napísal CeBrk 30.10.2005
Páči sa mi!
9.4
SYSTEM SHOCK 2
