Outlast: Whistleblower

Klady:

- Skvělé zakončení příběhu
- Výborná zvuková stránka a optimalizace
- Svěží a příjemně jednoduchá hratelnost

Zápory:

- Krátká herní doba
- Atmosféra už není tak tíživá jak byla
- Občas chybka technického rázu

Budou dvě ráno, právě jsem dohrál přídavek pro hru Outlast s názvem Whistleblower a vás bude jistě zajímat, co na něj říkám a jestli ho má cenu hrát, je to tak? Hned ze začátku řeknu, že má, a jedním dechem dodám, že to byla skvělá jízda. Inu, nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a vrhneme se na to. Na začátek je potřeba říci, že jakmile si DLC zakoupíte, vsákne se do původní hry (kterou je potřeba mít), což se hodí, protože oba tituly na sebe velmi úzce navazují a takhle budou k mání přes jednu ikonku. Nicméně stěžejním bodem této pařby je kromě pravidelné výměny spodního prádla hlavně příběh. Mrkneme se mu na zoubek, co říkáte?

V základní hře se chopíte role novináře, který obdržel jistý email o tom, že se v jednom ústavu pro duševně choré dějí nepěkné věci a byl vyzván k návštěvě tohoto místa aby záhadu prošetřil. Ve Whistlebloweru jste právě vy tou osobou, co záhadný email poslala. Jmenujete se Waylon Park a jste IT specialista a softwarový inženýr, který maká pro společnost Murkoff Corporation, co za vším tím zmatkem stojí. Den ode dne je vám víc divné, co se v institutu děje a tak se rozhodnete poslat osudový email. Proč osudový? Protože odstartuje něco, co si ani v nejhorším snu nechcete prožít. Společnost si je totiž vědoma, že jste poslali elektronickou poštu a dokonce ví, jaký obsah v ní byl. Nastává tedy zvrat,  zatčení  a následné uvěznění za účelem pokusů. Jenže v tu chvíli se věci v celé budově zvrtnou a vy zahajujete bitvu o holý život. Jestli se původní hrdina chtěl dostat dovnitř, vy budete chtít ven - no není to ironie osudu?

Hodně se mi líbilo, že hra není recyklací Outlastu, ale snaží se vás zavést na nová a neprobádaná místa, což jsem kvitoval s velkým nadšením. Přitom běháte ve stejném institutu, jen objevujete věci z trošku jinačí perspektivy. Po cestě potkáte mnoho temných koutů, šílených vrahů a ještě šílenějších pacientů. Velkou části hry vás bude provázet maniak s příruční pilkou kterou by rád vykonal nechutné věci na hrdinově těle. Jakmile se ho zbavíte přijde bláznivý manekýn s nožem, který by s vámi chtěl uzavřít sňatek. Kromě těchto dvou pánů potkáte mnohá další individua. Dokonce se nezapomnělo ani na dva vrahy z původní hry, což mě potěšilo.

Co se týče zvukové stránky tak myslím, že není potřeba nic dodávat. Pokud jste hráli základní Outlast, víte, že se jedná o naprosto kvalitní zážitek, který ještě více umocňuje použití sluchátek. Pokud ne, tak si raději při prvním hraní nechte rozsvíceno. Jak je na tom grafika? Pořád stejně, jen mi místy přišlo, že některé světelné efekty jsou hezčí než byly, ale můžu se plést. Nicméně na hru je radost pohledět a nejlepší na tom všem je, jak je dobře optimalizovaná. Takže pokud máte doma slabší počítač, určitě se nebojte zkusit štěstí. Hratelnost potom zůstává perfektní jako byla. Jednoduchá a intuitivní.

No a co dál? Vcelku nic moc. Teda ono by se toho našlo dost, ale přídavek není moc dlouhý (cca 3 hodiny) a nerad bych vykecal něco, co by vám mohlo zkazit zážitek z tohoto výborného přídavku pro už tak perfektní hru. Můžu vám však alespoň poradit. Nezapomeňte prohledávat tmavé kouty i tam, kam nemusíte, protože se obvykle dočkáte odměny v podobě baterek do kamery nebo různých dokumentů a to se vyplatí. Za další je dobrý nápad mít pořád zapnutou kameru a natáčet s ní každý detail daného místa, protože jedině tak budete získávat poznámky do notesu. Se hrou kdovíjak nespěchejte,  užívejte a nasávejte atmosféru plnými doušky. Navíc, pomalý pohyb je dobrý pohyb, protože nikdy nevíte, kde na vás kdo vyskočí. Pokud budete přeci jen objeveni, nezbude než se schovat do nejbližší skříně či pod postel nebo vzít do zaječích.

Na takhle krátký přídavek toho bylo řečeno až moc a proto bych se rád věnoval verdiktu. Musím říct, že kdyby takhle vypadalo každé příběhové DLC byl bych velice spokojen, protože až dojdete na konec, dostanete jistý pocit uspokojení, který se po dohraní Outlastu nedostavil, nebo ne úplně všem. To, jak se povedlo obě hry propojit a rozvést vyprávění je opravdu chvályhodné. Pokud jste nehráli ani jednu část, jedině dobře, protože vás bude čekat kompletní cesta bez čekání na vyvrcholení příběhu, který vykrystalizoval v čistou krásu. No a jestli máte rádi horory a neklidné večery při zhasnutém světle a nasazených sluchátkách, je pro vás přídavek skoro povinností.