The Order: 1886

Klady:

- Filmovost
- Uvěřitelné a skvěle vypadající charaktery
- Svět a jeho ztvárnění (velmi realistické)

Zápory:

- Tupá umělá inteligence
- Plytkost příběhu
- Slabší OST

Netrvalo dlouho a dočkali jsme se další exkluzivity pro konzolky PS4 od SONY. Není jím nic menšího než The Order 1886 který připravili šikovní vývojáři z Ready at Dawn (znáte třeba z PSP odboček God of War) a z SCE Santa Monica Studio (podepsané třeba pod Flower či Playstation All-Stars Battle Royale). Jedná se o third-person střílečku kde naleznete pouze single-player ale jako kompenzaci za to i příjemný příběh a sexy audio-vizuál běžící na RAD Engine 4.0 - a nutno podotknout, že běžící zcela skvěle, svižně a plynule. Očekávání k tomuto titulu jsou různorodá a po prvních recenzích se hra stala dokonce velmi rozporuplnou. Zůstane to tedy jako vždy na tom, že si hru zkusíte sami nebo si přečtete článek od autora, jehož subjektivní názory jsou vám blízké a jeden takový názor mám pro vás i já po celodenním hraní, kdy mi konzole běžela v kuse dvanáct hodin a dvě z toho jsem trávil odpočinkem.

Začněme tedy klasicky, příběhem. Ten je zasazen do alternativní minulosti viktoriánského Londýna roku 1886 - zde se setkáváte s rytířským řádem u kulatého stolu, jehož členové chrání svět před monstry a zároveň udržují již zmíněný řád (order). Hlavní hrdina jménem Galahad (zarostlý elitář a vy v jedné osobě) se vydává na nejrůznější akce aby potlačil konflikt, který se pomalu ale jistě rozrůstá o zradu a překvapení - jak už to tak v podobně laděných příbězích bývá. Probudíte se ve vězení podobně jako v The Elder Scrolls sérii, nicméně zde se ocitáte hlavou pod vodou v rukou dvou mučitelů. Při jednom podobném ranním koupání se vymaníte z okov, natlučete boudy přítomným strážím a vydáte se na útěk. Ten skončí skokem z mostu do vody - střih - a ocitáte se na začátku všeho dění abyste postupem času zjistily, proč jste za své činy skončily uvězněni. Při své cestě potkáte nejrůznější kolegy, kteří nejsou jen kusem kódu ale rovnají se svým schováním a vzhledem lidským bytostem k nimž si po čase uděláte vztah - což je u příběhové hry bez multiplayeru jedině dobře.

Celá hra je protkána hned mnoha herními styly. Ať už je to například stealth, který zde nejednou potkáte, tak třeba horor (procházení podzemky a staré nemocnice), akci (střílečka jak má být) nebo filmovost na které je založena celá hra a funguje po vzoru Heavy Rain - nicméně zde je grafika a celý požitek ze hraní ještě o pár skoků dál. Co se však hodí dodat je věc, že The Order umí tyto styly velmi kvalitně kombinovat a ani jeden se nehraje vyloženě špatně a třeba tiché pasáže jsou naprosto výborné. Už jen zabodnutí kudlou není jen tak. Musíte se připlížit za protivníka a v určitém momentu zmáčknout tlačítko pro likvidaci, pokud ji však zmáčknete o fous dříve, stráž uslyší jak vám vyjede nůž z pouzdra, otočí se a uštědří vám kulku mezi oči. Když už dojde na akční pasáže jedná se o vyloženou řež ve stylu například Uncharted. Hra se na vás nebojí poslat i dvě desítky nepřátel ve vlnách a čeká, jak si poradíte. Nicméně těchto pasáží zde nenajdete tolik - ale pouze u nich si zahrajete. Proč pouze u nich? Zbytek hry běží jako filmová sekvence kde občas po vzoru QTE (quick time event) ťuknete na gamepad a posunete se dál. Nicméně přechody z animace do hry jsou naprosto skvělé, protože ten přechod ani nepoznáte - prostě během animace dostanete možnosti, jako je třeba střelba při útěku za sebe nebo různé skoky a to tak, že se absolutně nezmění grafika a vy si tak užíváte krásy hry o to více.

Co se týče technické kvality jedná se o naprostou špičku. Design hry funguje na jedničku ač se jedná o tunel - nikde se nezasekáváte o textury, nejsou propady fps a vše prostě běží jak má. A o to lépe to vypadá. Grafika s jakou se na nás The Order vyřítil je opravdu špičková a může se stavět po boku třeba GTA V (PS4) nebo Uncharted 3 (PS3) či The Last of Us (především PS4). Ale Order jde ještě dál a to, jak si poradil třeba s vlajícími vlasy nebo vaši uniformou ve větru je prostě oku lahodící. Když potom zmíním obličejovou mimiku a vzezření protagonistů, dalo by se to rovnat s filmovým zážitkem - místy jsem seděl s otevřenou pusou a jen sledoval děj na obrazovce a říkal si "tyjo, tohle jsem fakt ještě neviděl". Plytkost příběhu který není žádnou výhrou je pak vykompenzována hratelností a audiovizuálem a pokud je vám toto málo a jste hardcore hráči kteří chtějí výzvu, raději se tomuto titulu vyhněte. Pakliže hledáte zábavu především a filmovost při které toho moc nenahrajete vás neuvádí do rozpaků, zřejmě zde máte vyhráno. Zábava se totiž nebezpečně blíží mixu Heavy Rain a série Uncharted a tyto tituly mixuje tak dobře, že máte chuť si do výsledného koktejlu hodit ještě třešničku abyste si nápoj vychutnali ještě lépe - no a s tím vám pomůže svět, ve kterém se nacházíte. Sice se po něm kdovíjak neproběhnete (nečekat sandbox), ale když už vás hra někam zavede, jsou to velice zajímavá místa, která jsou vizuálně příjemné a zároveň vypadají realisticky. Filmově laděné střihy a kamera vám pak výsledný mix velmi příjemně osladí.

Ale co hratelnost? Inu, jak už mohlo vyplynout z toho co jsem psal výše, je docela jasné že tady gamepad moc namáhat nebudete. Vlastně nebudete namáhat ani svoje mozkové závity, ale s tím se tak trošku počítá. 70 procent hraní pak tvoří mačkání QTE a sledování animací. Zbylých 30 se věnujete soubojům a plížení. Proto znovu platí, co jsem říkal, hru si pořiďte jen v situaci kdy vám sedlo například zmíněné Heavy Rain nebo méně povedené Beyond: Two Souls. Nicméně když už dostanete hraní skutečně do ruky, jedná se o velmi příjemnou jízdu, která není ničím zbytečně brzděna a jedná se o standart kdy vše funguje jak má, od krytí po pěstní souboje - ty fungují po vzoru Uncharted nebo nového Tomb Raidera čili jakmile se dostanete při boji dostatečně blízko k nepříteli hra vám dá možnost jej okamžitě a jedním tlačítkem zpacifikovat. Umělá inteligence je potom i v hard vodách nic moc. Nepřátelé se vám sice nehrnou přímo před zaměřovač, ale je zde vidět určité schéma chování, které se děje vždy. Například tak, že to začne první vlnou ve které se nacházejí obyčejní pistolníci. K nim se časem přidají i pánové s brokovnicemi a Ti nabíhají střemhlav na vaši pozici kde vás během jedné, dvou ran zadupají do země. A aby toho nebylo málo tak si dáváte pozor na tyto dvě skupiny nepřátel a pak přijde ke konci človíček který hází granáty nebo má vyloženě granátomet či sniperku a tím to máte okořeněno takovým způsobem, že proplést se mezi všemi projektily a přežít je místy docela výzva. Do toho se občas objeví monstrum se kterým je potřeba bojovat velmi ostražitě - jakmile však narazíte na elitáře nastane souboj na nože, který je velmi povedený a protkaný právě QTE.

Zbraně, kterými disponujete, se shodují s tím, co lze v akčních hrách najít - až na to, že tady máte patent od Nikoly Tesly, který je vašim věrným dělníkem a vyrábí vám podobné serepetičky jako třeba dostával agent 007. Nemine vás ani pistole na mnoho způsobů, ani samopal s brokovnicí, ale Order přichází i se svými zbraněmi. Například granátometem, kterým odpálíte trhavinu někam, kde je velká koncentrace nepřátel a kliknutím ji dálkově odpálíte. Dále tu máme zbraň, vystřelující hořlavinu, která se na vás usadí a vy už jen dokonáte dílo sekundárním tlačítkem zbraně a vyšlete tím směrem zápalnou střelu - kdo se bude nacházet v oblaku hořlaviny, skončil. Moc pěkná byla ale i zbraň vystřelující blesky po vzoru pana Tesly - ideální, ale velmi pomalá zbraň. Těšit se můžete i na klasické či kouřové granáty. Mezi vaši výbavu však bude patřit i elektronický paklíč nebo rušička, která vyhodí elektřinu ve dveřích nebo v celých místnostech.

Pojďme si však udělat menší shrnutí. Hra na mě působila jako silný filmový zážitek při kterém funguje příběh (ač slabší) tak jeho podání. Postavy jsou výborné, dobře napsané a lidsky se chovající. Prostředí, ve kterém se nacházíte je naprosto perfektně zpracováno, na vše je radost pohledět a tak se občas přistihnete jak bádáte tam, kde vás hra zrovna nechce (ač těch míst není mnoho) - jako odměnu za toto pátrání pak lze nalézt tzv. zvukové cylindry (audiozáznamy), různé fotografie či třeba dokumentaci nebo noviny (zřejmě nějaký místní plátek). Soundtrack je pak spíše průměrný ale některé songy se dají poslouchat i samostatně a tak jsem rád, že jsem ke své limitované edici dostal i OST. QTE jsou potom velmi zábavné (ač mačkáte většinu času jen dvě tlačítka), hratelnost jako taková sice dost chybí ale to už je u filmově laděných kusů snad věc, se kterou by se mělo počítat. Jak je hra dlouhá? Mě trvala na hard obtížnost s tím, že jsem prolézal co jsem mohl cca 10 hodin, což není vůbec málo  - zvláště když přihlédneme k tomu, že je ideální tu hru dát na jeden zátah, protože jedině tak si užijete film v kuse (není zde totiž rekapitulace epizod či kapitol). Zmíněné Uncharted, Heavy Rain nebo Beyond jsem hrál úplně stejným stylem a jen tak jsem si hry do puntíku užil. Z titulu je však cítit hned několik věcí, jednak obrovská kupa práce, která byla dovedena do toho nejlepšího vizuálu, tak to, že hru tlačil čas do vydání. Dalo by se lépe zapracovat na podání příběhu, mohlo by se přidat pár hádanek a město by mohlo být více rozlehlé aby měl hráč možnost se pořádně projít po těch krásných kulisách. Hře však nemůžu upřít že se velmi povedla ač není bohužel pro každého. A pro koho hra je, jsem psal už výše, ale bych to zopakoval - pokud hledáte hratelnost (tzv. používání gamepadu a hraní), raději si kupte něco jiného. Pokud vás však baví audiovizuál, nejnovější enginy a technologie jste na správném místě (zvláště v případě že vám nevadil Heavy Rain). Takovou pastvu pro oči, kde nepoznáte přechod z animace do hry, kde kulíte oči na skoro každou lokaci a kde se výtečně bavíte u mačkání byť jen pár tlačítek (a nekteré kapitoly ani nehrajete vůbec) jsme tu dlouho neměli a nejlepší na tom je, že ač hra nepředstavuje zrovna žádnou výzvu, měl jsem okamžitě chuť dát si to celé znova - a mezitím, co čtete tyto řádky to jistě znovu hraji (je potřeba posbírat trofeje - i když jich moc není). Lepší filmově laděnou hru jsem totiž ještě nehrál, ač se v ní určitě najdou slabá místa (upřímně, vždy když se slabost objevila, byla zadupána zábavou, se kterou jsem nadšeně sledoval dění na obrazovce). Finální verdikt? V porovnání s obyčejnými hrami propadák (prostě toho moc nenahrajete) ovšem při srovnání s tituly, které se zmiňovanou filmovostí a QTE počítají a stojí na nich, se jedná o velmi dobře odvedenou práci. Je tedy jen na vás, co pro vás požitek při hraní (a nehraní) znamená.