Frontlines: Fuel of War

Všemožných variací 2. světové války jsme na poli FPS měli (a stále máme) bezpočet. Úspěch Call of Duty 4 snad všem ukázal, že moderní rozbroje jsou ještě nevyužitou půdou a prakticky sázkou na jistotu. Přesně na tuto strunu „hraje“ hra z dílny Kaos Studios- Frontlines: Fuel of War.

Abych byl přesnější a nemystifikoval vás hned zpočátku, děj Frontlines se datuje do blízké budoucnosti- roku 2024. Na Zemi se nepohybují neviditelné tanky, ani vojáci nepřipomínají Terminátora. Upřímně řečeno, nepoznal bych, že hraji lehce futuristickou střílečku. Jak už název vypovídá, důvodem, proč se vlastně válčí je nedostatek černého zlata- ropy. Bez ní to jaksi nejde a tak si několik vysoce postavených lidí řeklo: ,,Dost, je potřeba s tím něco udělat. A když to nepůjde po dobrém…“ Vzniká nám Západní koalice (tvořena spojením EU a USA) a Aliance Rudé hvězdy (kdo jiný, než Rusko a Čína). Právě na území států, mající svoji rozlohu blízko Ruska (Uzbekistán, Turkmenistán, Kazachstán) se nachází poslední naleziště ropy na Zemi. Je docela logické, že obě vzniknuvší mocnosti vkládají do získání tohoto kousku půdy nemalé úsilí, aby jim ropa brzy říkala pane.

A v ten okamžik se do role dostáváte vy, jakožto člen komada Západu. Společně se svým týmem postupujete územím a obsazujete důležitá nepřátelská stanoviska, tzv. frontové linie. Už chápete ten název? Způsob, jakým to uděláte, hra nechává čistě na vašich bedrech. Uvědomte si, že cesta přímo zpravidla nebývá tou nejjednodušší. Zní to nelogicky, ale ihned vysvětlím. Nepřátelé se umí dobře krýt za střelné věže, mají výborné ostřelovače a dobrou bojovou techniku. Abyste se necítili ochuzeni, můžete si také do nějakého toho dopravního prostředku hupsnout. Jestliže někdo z vás hrál Battlefield: Bad Company, bude mít při hraní této hry určitý pocit Déjà Vu. Vaším nejlepším kamarádem se ihned stane tank, jehož hlaveň dokáže vyřadit ze hry nashromážděnou tlupičku protivníků nebo při dobrém manévrování i nepřátelského obrněnce. Jedna mise by se přímo dala označit přívlastkem „Tanková“. Budete totiž čelit postupně 3 vlnám útoků pojízdného plechu. Příjemná změna. Oproti tomu je řízení transportéru doslova peklem na zemi. Současně zatáčí přední i zadní kola, takže jet rovně, nedejbože zatočit byl pro mě nadlidský úkol.

Když už jsem tedy zmínil mise a jejich náplně, nedá mi, abych vám k nim nepověděl něco bližšího. Misí je ve hře celkově 8 a to pouze za Západní koalici. Nebylo by od věci, kdyby autoři udělali i kampaň za Ruské kalachy, ehm, hochy. Toho se bohužel nedočkáme. Vezmeme-li v potaz, že první mise je brána pouze jako tutoriálová, a ani za ni nejste odměněni achievemnty, i Pepík z Horní-Dolní si spočítá, že hra nebude nijak zvlášť dlouhá. Zabere vám to nějakých 6-8 hodin, což se u dnešních FPS považuje za standard. Každá mise je rozdělena na několik checkpointů (cca 4), nicméně po vaší smrti se neobjevíte na jeho počátku, nýbrž budete respawnováni na tzv. waypointech. Uff. V praxi to znamená, že máte asi 6 pokusů (podle zvolené obtížnosti) o dobytí území a posunutí frontové linie. Pakliže selžete, začínáte checkpoint od začátku. Mně se to nestalo ani jednou a to nejsem bůhvíjak ostřílený FPS hráč. Doporučuji tedy hrát minimálně na druhou ze tří obtížností. Připočteme-li k tomu fakt, že za splnění mise na nejlehčí obtížnosti nejste odměněni achievementy (stejně jako v Battlefieldu: BC), je volba Normal logickým řešením. Jedinou lehce náročnější pasáží je poslední checkpoint v poslední misi.

Tvůrci si uvědomili, že slušný příběh, volné prostředí a bojová vozítka nestačí, aby si hráči před jejich hrou sedli na zadek. Proto má každá z bojujících stran vymoženost v podobě RC techniky. Určitě si teď myslíte, že jsem se pomátl, když jsem nadšený z přítomnosti RC autíček, vrtulníčků a tančíků ve válečné FPS. Tyto modýlky jsou totiž při hraní Frontlines doslova živou vodou. Tank vám zatarasil cestu vpřed, a jakmile vás zmerčí, okamžitě to znamená respawn? Vezmete do ruky vysílačku a už si ovládáte autíčko. Šikovně se jím dostanete do těsné blízkosti tanku a exploze na sebe nenechá dlouho čekat. Využití vrtulníčku je rovněž nasnadě. Nepřátel více, než Romů na pracáku, stačí se proletět vrtulníčkem a přesně mířenými raketkami je sklidit z povrchu zemského. (Mám na mysli samozřejmě nepřátelé, ne Romy).

Během této recenze jsem několikrát zmínil až neskutečnou podobnost z Battlefieldem: BC. Ti z vás, kteří Špatnou společnost hráli, by se jistě rádi zeptali, jestli i ve Frontlines je přítomna lehká zničitelnost prostředí. Odpovím šalamounsky- ano i ne. Je až s podivem, že granátomet udělá do budovy díru a přesná rána z tanku nikoliv. Jednou jsem při obsazování nepřátelského pahorku objevil několik svázaných klád. Jaké bylo moje překvapení, když se po pár dávkách z kulometu začaly kutálet z kopce dolů. Byla to pěkná podívaná. Na Frontlines rozhodně není špatný pohled, i když by to mohlo být určitě ještě lepší. Z Unreal3 enginu by se jistě dalo vyždímat více. Exploze jsou ztvárněny parádně, což se nedá říct o okolním prostředí. Většinou se pohybujete na velkých prostranstvích, abyste ke konci zavítali do uliček polorozbořené Moskvy. Co už tak hezké není, je zásek vaší postavy. Zkusil jsem se schovat za haldu kamení, můj pajdulák tam uváznul a já se musel dobrovolně zabít (bože, ubližuju si- nejsem EMO?), abych se mohl respawnovat a onomu nešťastnému místu se obloukem vyhnout. Respawn má jednu strategickou výhodu. Můžete si vybrat jiný typ zbraně. Postava u sebe primárně nosí základní pistol a trhavinu. Maximálně může nést až 8 typů zbraní a všemožných serepetiček. Nikdo se nepídí po tom, kam nebožák nacpe vrtulníčky, RPG, sniperku apod.

Je až překvapivé, jak se tvůrci dobře s hrou popasovali. Na druhou stranu to úplní začátečníci nejsou. Část jejich týmu dělala na přídavku Desert Combat pro Battlefield 1942 či na jiných FPS. Přesto jde vidět, že na některých aspektech hry mohli více zapracovat. AI nepřátel (a bohužel i spolubojovníků) se rozhodně nezapíše do herní kroniky zlatým písmem. O Frontlines se nedá říct, že by byla pouze tuctovou střílečkou kopírující Battlefield. Na svého soka sice nemá, přesto by vaší pozornosti uniknout neměla, i když je zřejmé, že hlavní síla tkví v MP.